Genevieve Mellody Velmore

Stále seděla s knihou ne stehnech a sledovala klidným a soustředěným obličejem vše, co se kolem děje. S úsměvem a tichým děkuji přijmula od prince hrnek teplé kávy a pomalu se napila. Sledovala reakce všech, až na ni princ znovu promluvil. Každým slovem se víc a víc usmívala přátelským úsměvem, který uzavírá příměří. Pak, po malé odmlce, kdy zvážila svá slova, pomalu začala mluvit, jako by každé slovo pro tohoto muže bylo svaté. Ach, vůbec ne, Vaše Veličenstvo, řekla s jiskrou v oku a dlaní mávnula ve vzduchu, jako by odháněla mouchu. Jen váš komentář byl trošku...nečekaný, zarážející, pokud mě chápete. Ale máte pravdu. On byl velice diskutabilní člověk, avšak jeho díla za mě mají neskutečnou hodnotu a psychologickou myšlenku, kterou jen málokdo objeví. Chvilku znovu zvažovala slova, jako by nevěděla, či je slušné takto otevřeně mluvit s princem víte... chtěla bych se vás zeptat, pokud tedy svolíte. Po-pochopil jste jeho myšlenku? Chvíli čekala a pak s radostí, jako by byla malé dítě poslouchala prince a jeho odpovědi.

Jak tak možná i čekala, princ si samozřejmě nemohl povídat pouze s ní a tak znovu v tichosti pila kávu a sledovala ostatní účastnice, které s ním konverzovaly. Za nějakou dobu, která trvala možná deset minut, možná déle, se princ najednou obrátil ke všem účastnicím, což zcela upoutalo její pozornost. Jeho argumenty dávaly perfektní smysl, že se až začala stydět, že jí to nenapadlo dříve. A po nějaké chvíli dodala je obdivuhodné, Vaše Veličenstvo, že tohle všechno děláte nad rámec svých povinností, opravdu. Mohl jste počkat až na první schůzky a vůbec se o tohle nesnažit, ale podívejte se, jste tu a jen tak si s námi povídáte. Myslím, že pokud mohu mluvit za všechny dívky tady, tak to zvedá vaší osobnost a hodnotu lidskosti v našich očích. Pak pocítila lehké šimrání v podbřišku a s úsměvem vstala ze svého místa omlouvám se, ale pokud mě omluvíte, musím si odskočit a opět červená jako řepa z této interakce zmizela na záchodku