Angeleské derby
Slunce se opírá o tribuny jasným, klidným světlem, zatímco vzduch si stále uchovává lehký chlad. Počasí je ideální pro kabát, svetr nebo jezdeckou bundu. Svěží, ale příjemné. Královské derby právě začíná. Závodiště působí slavnostně a precizně upraveně. Zelená dráha se leskne v ranním světle a v dálce je slyšet tlumený ruch hlasů, cinkání sklenic a nenápadná hudba. Ve vzduchu visí očekávání. Nejde jen o rychlost a vítězství, ale o styl, klid a schopnost obstát pod pohledy ostatních. VIP balkón je místem setkání selekce a hostů mimo přeplněné lavice u dráhy. Světlé látky v béžových a krémových tónech doplňují zelené akcenty a jemně květinová výzdoba. Na stříbrných podnosech jsou pečlivě připravené chlebíčky, drobné dezerty i cukrové pochoutky, sladěné do barev celé akce. Sklenice s chladnými nápoji se jemně rosí, vůně máty a citrusů se mísí s chladným ranním vzduchem. Poslední šance na to si vsadit se uzavírají. Kdo dnes vyhraje? Samotný král a jiný z jezdců?
Své posty pište do KOMENTÁŘŮ pod tento příspěvek. Přímou řeč označujte tučně, a myšlenky, co jsou mezi lomítky, /kurzívou/. První by mělo následovat jméno postavy a pak text.
Yuna Artemiss Schreave
Yuna se při zmínce o tetě Galii nepatrně pousměje, koutky rtů se jí zvednou v tichém, spikleneckém gestu. „Dobře,“ připustí klidně. „Galie je výjimka, která potvrzuje pravidlo. A zároveň důkaz, že oheň se v naší rodině dědí různými způsoby.“ Krátce se podívá na dráhu, kde se koně řítí vpřed, a pak zpět na Jenny. „Minho má ty oči… ano. Ty, co by obměkčily i kamennou zeď. A bohužel to ví.“ Když Jenny mluví o hraném překvapení, Yuna jen tiše vydechne. „Hrát, že se neznáme, by byla urážka inteligence všech zúčastněných,“ pronese suše, ale bez zloby. „A hlavně… jeho.“ Na okamžik se jí pohled zjemní. „Ať už dnes vyhraje nebo ne, image si uhlídá. V tom je lepší, než si myslí.“ Pauza. „A vysmát se mu můžeme později. Doma.“ Při úvaze o selekci se Yuna lehce zamračí, spíš zamyšleně než nesouhlasně. „Nemyslím, že by už vybíral,“ odpoví po chvíli. „Ale myslím, že si dovoluje být opravdu viděn. A to je pro něj nové.“ Pohled jí sklouzne ke králi. „Otevřenost je risk. A Minho nikdy neriskoval málo.“ Sprint se rozběhne, dav ztichne, pak znovu ožije. Na Jennyino přeskupení reaguje lehkým pozvednutím obočí. „Zákaz pohybu?“ zeptá se tiše. „To zní vážně.“ Přesto zůstane stát, klidná, přítomná. Když sprint skončí a Minho zmizí dřív, než by měl, Yuna jen zavrtí hlavou. „Druhé místo je stále pódium,“ poznamená klidně. „A útěk… to je prostě on.“ Když si Jenny bere další sklenku, Yuna se lehce opře o zábradlí. „Jestli zmizel, najde se. Vždycky se najde.“ A pak, tišeji: „A jestli ne… pošleme pro něj tebe. Před tebou se schovat neumí.“