Charitativní den
Angelské náměstí poblíž Royal parku dnes pulzuje klidnou, přátelskou energií. Charitativní den je v plném proudu a místo obvyklé elegance a honosných rób převládá pohodlné, ležérní oblečení. Královská rodina i dívky ze selekce se dnes proměnily v ochotné pomocníky, připravené věnovat svůj čas a energii těm, kteří to potřebují. Po celém prostranství vládne příjemný ruch. Na okraji parku se s láskou sází mladé sazenice, o pár kroků dál se pečlivě připravují a rozdávají balíčky s jídlem pro potřebné rodiny. Vzduch voní čerstvými bylinkami, okurkami a jemnou citronovou vůní. Na dlouhých stolech pod světlými stany lákají hosty křupavé wrapy plněné lososem a čerstvou zeleninou, elegantní okurkové rolky se sýrem a bylinkami, barevné jednohubky a další lehké pochoutky. Vedle nich se rosí sklenice s osvěžující citronovou limonádou ozdobenou mátou a plátky citronu. Dnes nejde o formálnost ani protokol. Jde o společný čas, laskavost a viditelnou pomoc. Každý, kdo se zapojí, přispívá k něčemu opravdu smysluplnému.
Své posty pište do KOMENTÁŘŮ pod tento příspěvek. Přímou řeč označujte tučně, a myšlenky, co jsou mezi lomítky, /kurzívou/. První by mělo následovat jméno postavy a pak text.
Victorie Adeline Schreave
Victorie se na Angelském náměstí neobjevila s okázalostí, která by ji dříve přirozeně provázela. Tentokrát přišla tiše. Její kroky byly klidné, téměř nenápadné, jako by se snažila splynout s atmosférou dne, který nebyl o titulech ani postavení. Tmavě modrý oversized svetr se na jejích ramenou lehce pohupoval při každém kroku a bílá blůza pod ním vykukovala jen natolik, aby celému vzhledu dodala čistotu. Denimové kalhoty jí umožňovaly volný pohyb a jednoduché slip-on tenisky tlumily zvuk jejích kroků na cestě mezi lidmi. Vlasy měla stažené do nízkého drdolu, převázané tmavě modrou stuhou. Pár pramenů se jí uvolnilo kolem tváře, ale nijak je neupravovala. Nepotřebovala to. Na okamžik se zastavila a rozhlédla se po prostoru. Lidé se pohybovali mezi stany, smáli se, pracovali, pomáhali. Nebyl tu žádný tlak na dokonalost. Jen přítomnost./Takhle by svět měl vypadat častěji… bez masek…/ Victorie si lehce vyhrnula rukávy svetru a bez váhání zamířila k okraji parku, kde se do hlíny zasazovaly mladé sazenice stromů. Nepřitahovala pozornost, nepředstavovala se. Jednoduše si klekla k připravené půdě. Prsty se jí zabořily do chladné hlíny. Na okamžik zůstala nehybná. /Je to zvláštní… jak něco tak obyčejného dokáže uzemnit víc než roky protokolu…/ Opatrně uchopila drobnou sazenici a zasadila ji do připraveného místa. Pohybovala se pomalu, soustředěně, jako by šlo o něco mnohem víc než jen strom. Hlínu kolem kořenů přitlačila s nečekanou pečlivostí. Každý její pohyb byl klidný, přesný… a tichý. Na jejích rukou ulpěla hlína, ale nesnažila se ji hned setřít. Jen se na okamžik opřela o paty a zadívala se na ten malý kousek života před sebou. /Roste… i když nikdo nekouká…/ V jejích očích se na zlomek vteřiny mihlo něco měkčího. Něco, co si nechávala jen pro sebe. Pak se znovu zvedla, jemně si otřela ruce o látku kalhot a přesunula se k další sazenici. Bez slov. Bez potřeby být viděna. Jen s tichou jistotou, že dnes je přesně tam, kde má být.