Venkovní kino
Královské zahrady se s příchodem večera proměnily v kouzelné letní kino pod širým nebem. Mezi rozkvetlými záhony a staletými stromy jsou rozeseté pohodlné pohovky, měkké polštáře a nízké stolky, zatímco nad hlavami hostů září stovky drobných světýlek zavěšených v korunách. Jemné světlo luceren dopadá na cestičky lemované květinami a vytváří příjemnou, téměř pohádkovou atmosféru. Na připravených stolech čeká výběr sladkých i slaných dobrot - karamelový i slaný popcorn, křupavé tyčinky s krevetovým krémem, elegantní jednohubky i drobné dezerty. Sklenky se plní osvěžujícími koktejly v jemných odstínech broskvové, růžové a zlatavé, ozdobenými bylinkami, citrusy a jedlými květy. Ve vzduchu se mísí vůně letního večera, sladkého karamelu a čerstvých květů. Dress code večera patří pastelovým tónům a květinovým látkám, které dokonale ladí s okolní scenérií. Na plátně už se pomalu rozsvěcí první záběry první série The Crown a mezi hosty se nese tiché očekávání. Dnes nás čeká noc plná filmových příběhů, příjemné…
Carmel Ruhamah
Carmel poslouchala Aylu s pozorností sobě vlastní. Nepřerušovala ji, jen občas nepatrně přikývla nebo se pousmála. Byla jedním z těch lidí, kteří dokázali naslouchat tak soustředěně, až měl člověk pocit, že každé jeho slovo někam ukládá. Když Ayla řekla, že není nespolečenská, ale spíš někdo, kdo druhým rozumí, Carmel na okamžik sklopila pohled ke své sklenici.„To je asi jedna z nejhezčích věcí, které mi tu někdo řekl.“ přiznala tiše. Pak se zasmála. „Většinou si připadám spíš jako člověk, který stojí někde opodál a přemýšlí nad tím, proč ostatní říkají to, co říkají.“ Lehce pokrčila rameny.„Možná za to můžou všechny ty detektivky. Nebo historie. Nebo obojí.“ Při zmínce o nepředvídatelnosti lidí její úsměv změkl. „To je pravda. Myslím, že právě proto mě lidé baví. Každý člověk je vlastně taková malá záhada. A někdy stačí jedna konverzace a zjistíš něco, co bys do něj nikdy neřekla.“ Krátce se odmlčela. „Například jsem netušila, že umíš být tak filozofická při pojídání popcornu.“ V očích jí pobaveně zajiskřilo. Když přišla řeč na pečení, Carmel se viditelně rozzářila. Bylo to jedno z témat, o kterých dokázala mluvit celé hodiny. „Ano, pečení je moje slabost.“ přikývla. „Kdybych mohla, strávím polovinu života v kuchyni a druhou polovinu v knihovně.“ Na okamžik se zamyslela. „Vlastně je to dost podobné. V obou případech musíš být trpělivá a doufat, že výsledek bude stát za to.“ Při Ayliných slovech o monarchii se její pozornost přesunula zpět k plátnu. Několik vteřin sledovala běžící scénu, než znovu promluvila. „Přesně.“ souhlasila tiše. „V učebnicích jsou panovníci často jen jména a data. Ale pak začneš číst jejich dopisy nebo deníky a najednou zjistíš, že byli stejně zmatení, tvrdohlaví nebo zamilovaní jako kdokoliv jiný.“Její pohled se na chvíli setkal s Ayliným. Při zmínce o Selekci pomalu přikývla. „Myslím, že máš pravdu.“ Na okamžik jí hlavou proběhly všechny společné snídaně, nervózní přípravy před akcemi i pozdní rozhovory na chodbách. „Lidé vidí fotografie a titulky. Ale nevidí všechny ty malé okamžiky mezi tím. Nevidí, jak si navzájem pomáháme, když má někdo špatný den. Nebo jak spolu sedíme dlouho do noci a povídáme si o úplně obyčejných věcech.“ /A možná právě ty obyčejné věci mi budou jednou chybět nejvíc./ Ta myšlenka v ní na okamžik zanechala zvláštní melancholii, ale Aylina další poznámka ji rychle rozesmála. „Takže takhle to je?“ pozvedla obočí. „To nebyla prosba. To byla hrozba.“Zasmála se a zavrtěla hlavou. „Dobře. Pokud se po Selekci někdy uvidíme, upeču ti něco. A ne, nemůžeš si vybrat jen jednu věc, protože v tom případě bych strávila týden přemýšlením, co bude nejlepší.“ Pohledem sklouzla k misce popcornu mezi nimi. „Jen tě musím upozornit, že mám nebezpečný zvyk krmit lidi sladkostmi, kdykoliv je mám ráda. Takže na vlastní riziko.“ Tentokrát se usmála o něco otevřeněji než obvykle a vzala si další kousek popcornu. „A teď mě zajímá něco jiného.“ naklonila lehce hlavu. „Kdybys mohla na jeden den vyměnit svůj život za život kohokoliv z The Crown, kdo by to byl?“