Čajový dýchánek
Čajový dýchánek, oficálně první akce ročníku, kde nejen královská rodina bude mít šanci poznat zpanilé dívky, které budou bojovat o výhru v letošním ročníků selekce. Salónek je vyzdoben do přírodních barev, béžové, bílé a hnědé. Sem tam zpoza občerstvení vykukují i zlaté porcelánové talíře a v horu místnosti stojí menší orchestr, v podobě piana, harfy a mladé dámy, která vyzpěvuje jemné tóny ve francouzském jazyku. Nadále se tu nachází tabule s výčtem jmen všech dívek, aby snad hosté, kteří neměli šanci se všechna jména naučit, mohli učinit takto zde. Dívky ze selekce se připojují po příjezdu o něco později, než ostatní hosté. Avšak nikdo nemusí mít strach, že by na něj nevyšlo. Z výběrů čajů je možno zelený, malinový a nebo černý, ten lze podávat i v Anglikánském stylu se smetanou či mlékem. Ve výběru dortíků je pak možno jeden tradiční zákusek z každé zahraniční země, která letošní selekci přijela navštívit a poté i další v podobě zákusků, dortíků, polev, sušenek a skoro všeho, na co může vaše sladké srdce pomyslet. Nachází se zde i menší výběr slaných dobrot, pokud by jste snad neměli na to sladké chutě.
Své posty pište do KOMENTÁŘŮ pod tento příspěvek. Přímou řeč označujte tučně, a myšlenky, co jsou mezi lomítky, /kurzívou/. První by mělo následovat jméno postavy a pak text.
Artie McCheese *Artie sa len zadíva na to, ako sa Mia s očividnou chuťou pustí do drobných maškŕt. Jeho pohľad na nej zotrvá o zlomok sekundy dlhšie, než by asi pôvodne je spoločenky vhodné, a kútik úst sa mu pri tom nepatrne pohne. Nie celkom úsmev. Skôr niečo medzi pobavením a úľavou. Tichý, krátky uchechot, ktorý zanikne skôr, než by sa dal považovať za zvuk.
Práve v tom okamihu by sa dalo domnievať, že mu kútikom oka vkĺzne do pozornosti staroružová silueta. Slečna VICTORIA. A hoci mu ešte pred chvíľou pokojne povie, že vstávať nemusí, Artie to aj tak urobí. Nie prudko, nie teatrálne. Skôr tak, ako keď telo reaguje skôr než hlava. Postaví sa, dlaňou si automaticky uhladí košeľu v mieste, kde to vlastne ani netreba, a jeho postoj je rovný, no nie strnulý.*
"Slečna Victoria," prehovorí pokojne, hlas má mäkký a bez náznaku formálnej povinnosti. "Je mi potešením vás tu vidieť. A…" na zlomok sekundy sa odmlčí, akoby si sám ujasňoval, čo chce povedať, "…nie je to len zo zdvorilosti. Naozaj som rád, že ste tu."
Keď ho osloví priezviskom, dalo by sa domnievať, že sa mu kútiky úst pohnú o čosi úprimnejšie. V očiach sa mihne niečo, čo by sa dalo čítať ako vďačnosť, hoci ju nijako nevysloví.
"Viete," pokračuje po krátkej pauze a pohľadom na okamih prejde po miestnosti, "tak trochu som si myslel, že tu uvidím jedného zo… šéfových." To slovo vysloví prirodzene, bez irónie, skôr s rešpektom než familiárnosťou. "Ale asi to chápem. Je to veľký tlak." Pohľad sa mu vráti späť k nej. "Ako to zvláda?"
Pri zmienke o malinovom čaji sa mu nepatrne zdvihnú obočie a kútiky úst sa mu opäť povytiahnu."Budem si to pamätať," poznamená tlmene. "Hoci úprimne… miešať čaj so smotanou chce odvahu. Ja by som to asi nezvládol." Krátko sa pousmeje. "Nič v zlom. Len ak by ste ma tu náhodou prestali vidieť, bolo by to pravdepodobne kvôli tej kombinácii."
Keď sa ho spýta na popoludnie, dalo by sa domnievať, že sa jeho výraz zjemní. Ramená mu mierne povolia. "Povedzme, že je to tu… príjemné," odpovie opatrne. "Len mi asi trochu robí starosti.. Však viete" Nedopovie to. Nie je to evidentne treba. Potom sa však vedome pozrie späť na Victoriu.
"A vy?" spýta sa úprimne, bez náznaku povinnosti. "Máte sa dobre? Je všetko v poriadku?"
Potom stíchne. A dá jej presne toľko priestoru, koľko si vypýta ticho samo.