Odkud se tahle královská rodina vzala a jakto že bylo vůbec možné vybrat prince Kaileba k selekci ? Vše začlo již na začátcích samotné selekce.

 

Zde se tehdy princ Jacob Schreave, tehdy prvorozený chystal na svou první selekci. Jacob byl vždycky velice tvrdohlavý a úvaha na to vybrat si svou ženu pomocí "soutěže" se mu velice příčila, tehdy byla selekce teprve u svých prvních začátků a i když jeho matka byla ze selekce, jemu se to nelíbilo ani v nejmenším. Chtěl trůn odmítnout ale jeho otec, tehdy král Francis, mu vyhrožoval vyhoštěním z rodiny. Jednoduše svého syna chtěl přinutit k selekci jakkoliv. Přes všechny výhrůžky ale Jacob nepovolil, po tajnu se domluvil se svým tehdy o tři roky mladším bratrem Oliverem na plánu, díky kterému se mohl Jacob vyhnout jak selekci tak celému trůnu a vladaření. Na západní části Ilei, v sluné Dominice, začal princ Jacob stavět vlastní palác a kolem něho i vlastní město. Přenádherný Mont Saint Michel, kde ani západ slunce nezastavil živost města. Díky svému laskavému srdci a také tomu že při stavbě městě tak nabídl tamním občanům útočiště, si jej lidé oblíbili a dokonce se i zařekli držet výstavbu v tajnosti. A tak také udělali, princové spolu zaměstnali obyvatel na výstavbě a těm šla práce od ruky. Jacob mezitím oddaloval svou selekci co to jen šlo, jezdil na mírové cesty, soustředil se do vojska, nebo prostě jen spitoval svědomí rodičů, že není ten vhodný čas. Tak se mu dařilo udržet tři roky. V tom třetím už věděl že nemá času nazbyt. Utekl proto z noci a noc oknem svého pokoje, předtím se rozloučil s bratrem a uvedl tím jejich plán do pohybu. Další ráno se v paláci rozkřiklo že princ zmizel. Jeho pokoj byl naprosto zpustošený, lidé si mysleli že ho unesli. On mezitím už na polovině cesty do Dominici s nejvěrnějšími lidmi. To že není k nalezení se rozkliklo dalšího dne, to už byl ve svém novém domově. Pátrání po ztraceném princi bylo dlouhé ale nikde se nenašel, ani lid, ani jeho bratr ho nikdy neprozradili. Nakonec tak prince Jacoba prohlásili za mrtvého a na trůn usedl Oliver, kterému se vyhlásila samozřejmě i selekce jak bylo v plánu pro jeho bratra. Oba bratři mezi sebou udržovali úzký kontakt, ovšem samozřejmě tajný, Jacob si našel svou životní lásku v dívce z lidu Dominicky. Důvodem bylo že mezi obyvatelé chodíval rád a jednoho takové večera natrefil na Angelicu, byla to láska na první pohled. Doslovně. Jeho bratr Oliver přijel na Dominicu manželství jeho bratra a Angelicy posvětit. Poté co umřel bývalý král a královna chtěl Oliver Jacoba přesvědčit se vrátit, ale on už měl svůj domov na Dominice. Oliver tak jen posvětil jeho domov a jeho lid. Přenechal titul prince pro Jacoba a jakehokoliv potomka co kdy měl. Angelice jej taky Nechal a pomocí svazku učinil tak aby kdokoliv kdo se do rodiny přížení a narodí měl tento titul také. Nechal ho žít v tichu a sám se věnoval vladaření lidu. 

 

Tak se vyvíjel život dal. Jacob s Angelicou měl tři syny a jednu dceru. Všichni se provdali a měli vlastní děti. Soužili ve svém paláci v Dominice čas běžel a lidé zapomínali na údajnou smrt Jacoba, rod Schreave však nikdy nezapomněl na svou rodinu v Dominice a oni zas nikdy nezapomněli na ně. Navzájem se navštěvovali a pomáhali si. Občas mezi nimi samozřejmě byli spory, ten největší se udál když se z rodu Schrave v Dominice stal Montague, stalo se tak díky provdání tehdy jediné dcery prince Justina a princezny Diany jménem Carolina. Tehdy se tomuto páru narodila jediná dcera a i ona byla jakýmsi zážitkem. Když se pak snažili najít vhodného snoubence pro mladou dívenku, našli toho zprávného kandidáta v mladém lordu Franku Montaguez Francie, který byl třetím synem významného francouzkého páru. Ti však chtěli samozřejmě aby si Carolina vzala jejich příjmení, tedy Montague, Diana a Justin byli dlouho proti, no nakonec povolili pod podmínkou, že nový pár zůstane v Dominice a pak se stalo. Od té chvíle se rod tak jmenoval Montague. To se však nelíbilo králi a pohádal se tak s Justinem. Tím se do té doby velice příjemné rodinné vztahy zničili. Stále zde byl kontakt ale dovolené a návštěvy upadly.

 

Princ Daniel a Princezna Monica byli nejdéle žijícím párem, který v Dominice pobýval. Měli spolu dva syny. Prince Lucase a prince Williama. Princ William ale bohužel umřel již velmi mladý. To princeznu Monicu zničilo naprosto a její křehká mysl to nezvládla, spáchala sebevraždu a utopila se. Tehdy to celou Dominicu zničilo a nejvíce samozřejmě prince Lucase. Roky ubíhaly a princ se neměl k tomu jakkoliv komunikovat. Jeho otec z něj byl až vytočený. Jeho syn stárnul a neměl se k tomu cokoliv dělat, přitom ale přece musel někomu předat celé starosti. Jejich malý lid na ně spoléhal. Proto se rozhodl jednat radikálně a to přesně když odeznělo princovi Lucasovi 28 let. Na jeho narozeniny mu jeho otec, princ Daniel oznámil že se vdává. To samozřejmě prince Lucase rozzuřilo, nehodlal se vdávat. Navíc za dívku, ženu kterou neznal. Otec mu ale nedal ani v nejmenším na výběr. Oblékl ho do obleku, nechal lid nachystal kostel, nutno podotknout že to byl opravdu krásný obřad a výzdoba, a poslal ho před oltář. Tehdy princ Lucas Myslel, že mu vybral nějakou mladou ženu z řad lidstva. Myslel, že se inspiroval Selekcí co už od nepaměti v Illey probíhala. To byl ale opravdu vedle. Když se totiž otevřely dveře kostela, v bílých nadýchaným šatech dovnitř vstoupila sotva šestnáctiletá drobná blondýnka. S sametově bílou kůží se v šatech ztrácela a držela slzy na krajíčků. Byla to tehdy dcera cara Davinova, kterou takto princi Danielovi přislíbili pro prince Lucase. Je jasné že ten když mladou dívku, která ještě ani neuzavřela své děcké léta, uviděl, byl ještě více proti tomu celému. Nakonec však obřad proběhl. Princ Lucas na novou princeznu nijak netlačil ale i přesto již dalšího roku oslavovali narození svého prvního syna prince Alexandera. Ti dva si k sobě i přes vše našli lásku. Je nutno ale říct že princ to s princeznou neměl lehké. Nechávala na sobě své teenagerské léta opravdu znát. O rok později se však jim narodili ještě dvojčata. Princezna Abigail a princezna Alicia. Život se zdál dokonalý. Než však byl palác napaden. Tehdejší rebelové zničli všechny stavby, památky i samotnou královskou rodinu. Vše upadlo do zapomnění...

​

O desítky let později byl Julius Schreave vychováván v tom domnění, že je jedináčkem, avšak tomu tak nebylo. Na jeho svatbu totiž dorazil muž v jeho věku, kterého nepoznával. Byl opálený s dlouhými vlasy a přesto měl pár jeho rysů. Julius se tedy pokusil zjistit, kdo to je, a tehdy zjistil pravdu. Byl to jeho bratr, dvojče. Při jejich narození se Julius narodil jako první, a proto se stalo jeho osudem býti král. Havelock se narodil jako druhý a aby Juliuse nerozptyloval, byl poslán do Dominici, do královského odpočinkového sídla, které zároveň fungovalo jako výcvikové centrum armády. Tady Havelock vyrůstal a byl vycvičován jako každý obyčejný voják a často byl prodáván s částí armády do žoldu pro ostatní říše, aniž by mu byť i jedinkrát bylo řečeno, kdo skutečně je a kdo je jeho rodina.

 

První říší, která pro Havelocka byla dost důležitá, bylo Grónsko. Tady potkal svého nejlepšího přítele, Fredericka X., prince Grónského království. Jeho otec byl toho názoru, že se musí jeho syn nejdříve naučit vojenské službě, než se z něj bude moct stát skutečný král. Jen díky tomu se vlastně Havelock s Frederickem sblížili, dokonce natolik, že s ním Havelock během jeho pobytu sdílel komnatu (pouze u něj přespával, dirty minded psychos). Tady potkal překrásnou rusovlasou dívku s obličejem posypaným pihami, pronikavýma modrýma očima a ostrými rysy. Dívku s hlasem jako med a neplechou vepsanou v očích. Soukromou komornou Frederica, Marinu Seales. Ta jej však nezaujala jen svým vzhledem, ale i její povahou. Marina totiž nebyla jen poddaná komorná. Naopak. S Frederickem se k sobě chovali jako dva uštěpační sourozenci. Brzy se z nich tak stala rázná a nerozlučná trojka, s kterými Havelock získával to rozjařené mládí, o které díky výcviku přišel. Bohužel je brzy musel opustit a vydat se do jiné říše, která jej potřebovala. Nepřestával však s nimi býti v kontaktu.

​

Nakonec dorazil až do Kapverd v Asii. Tady narazil nejen na nové styly boje a novou kulturu, ale hlavně na nové lékařské vymoženosti, jako bylo testování DNA. Nikdy své rodiče neznal a tak si DNA vyzkoušel. A tramtaradá vyšel mu královský pár. Havelock pochopitelně zuřil. Celý svůj život žil v tom, že jeho rodiče jsou nezvěstní a možná i mrtví po tragické nehodě. A oni si místo toho kralují v Illey, jakoby ani neexistoval. Své rodiče nakonec konfrontoval. Vše mu samozřejmě přiznali a konečně mu přiznali jeho titul, který mu náležel. Avšak pouze pod podmínkou, že se nebude plést do panování svého bratra. Havelock však nikdy moc nechtěl. Bojovat ho bavilo. Pouze mu scházela rodina... Na jejich podmínku přistoupil a nakonec se vydal za Juliusem. Bylo to zrovna během jeho svatby. Julius ho nepoznával. Přeci jen na svatbu dorazili pouze šlechtici a bývalé účastnice jeho Selekce. Proto se Julius rozhodl jednat. Nejdříve s ním jednal jako s prosťáčkem, ale jakmile mu Havelock vysvětlil, oč jde, byla rázem jiná atmosféra. Julius si to nechal vysvětlit svými rodiči, protože Havelockovi nevěřil. Když však bylo vše potvrzené, nic se nezměnilo. Julius si s Havelockem prohodil pár společenských frází, ale jinak s ním jejich vztah neprohluboval. Havelockovi však i to málo stačilo.

​

Dalším krokem, který po něm rodiče nyní vyžadovali, byla svatba. Jeho bratr převzal trůn a měl ženu v očekávání. Proto byla řada na Havelockovi. Samozřejmě mu ihned domluvili sňatek se šlechtičnou, což se Havelockovi nelíbilo. Nikdy nevěřil na domluvené sňatky a vždy toužil se oženit z lásky. Utekl proto do Grónska za Frederickem a Marinou. Těm všechny změny svěřil a trochu se tam u nich psychicky složil. Nečekal však, že navrhnou něco, co úplně změní jeho osud. Frederick se měl rovněž stát králem, a tudíž pro něj nebylo patřičné, aby měl komornou, nýbrž komorníka. Musel se proto Mariny zbavit. A aby věděl, že bude Marina v pořádku, navrhl Frederick, aby si vzal Havelock Marinu s sebou a vydával ji za svoji budoucí choť. Z počátku to Havelock zavrhoval, ale nakonec přistoupil a odjel s Marinou do svého království. Tady ji představil jako svoji snoubenku a jejich falešný vztah tím započal.

 

Jeho rodiče byli pohoršeni, když slyšeli, že si hodlá vzít dívku, která nebyla šlechtické krve. Rozhodli se proto jednat na svoji pěst a do paláce Havelocka poslali jeho vyvolenou. Ta byla však velmi nevychovaná a často překračovala jeho hranice. Havelock tak často sahal po jeho druhém nejbližším příteli... Pivu. Právě jednu noc popíjel s Marinou. Pivo dalo pivo, slovo dalo slovo a nakonec se ráno probudili obnažení vedle sebe. Samozřejmě to nejdříve způsobilo chaos, ale po pár minutách křičení si v proudu vzteku vyznali dlouho skrývané city. Ten den jejich vztah přestal být falešný a stal se skutečným. Bohužel ještě ten den překročila Havelockova vyvolená meze víc než předtím. Pokusila se jej svým způsobem znásilnit. Jistě, zní to komicky. On, taková hora svalů, že by byl skoro znásilněn. Ale stačí pár oblbováků a kdokoliv je téměř bezbranný. Naštěstí vtrhla do místnosti včas Marina a Havelockovu vyvolenou probodla kopím, jako kdyby byla kus masa. Možná by to někoho vyděsilo. Dokonce se ozvalo i pár protestů a domáhali se toho, aby byla Marina potrestána. Havelock však odmítal takový krok učinit a naopak se rozhodl po celém království oficiálně prohlásit Marinu svojí snoubenkou.

 

Nikdy nečekal, že právě lásku najde v této říši. Vždyť tam přijel pouze trénovat, posilovat, házet sekery a přežívat tuhou severskou zimu. Osud tomu však chtěl jinak… Z návštěvy vzdáleného území v rámci armádního tréninku se staly dlouhé noci plné rudých vlasů, smíchu, jejího dechu na jeho krku. Z Mariny se měla brzy stát princezna Marina Schreave. Pokud si říkáte, že toto příjmení nemají, tak máte pravdu. Ještě před jejich svatbou se totiž stala ještě jedna událost. Jednoho dne se do jejich paláce vloupal určitý muž, který se dostal až do komnaty Mariny, kde se ji měl pokusit zabít. Co však nečekal, bylo, že si jej všiml určitý muž obsypán svaly, vlasy a vousy. Přesně předtím, než dokázal tento muž jakkoliv ublížit Marině, schytal přesnou ránu sekerou, která mu rozťala lebku. Na místo si Havelock nechal zavolat detektiva, který dokázal zjistit, že ten muž byl nájemný vrah, za kterým stáli Havelockovi rodiče. Havelock pochopitelně zuřil a svým rodičům poslal výhružný dopis s tím, že pokud ještě někdy zkusí něco podobného, on sám tam vtrhne a jejich život ukončí.

​

O týden později si Marinu vzal a rovněž převzal její příjmení. Prvním rozhodnutím, které Havelock po svatbě vyhlásil, bylo, že všichni vojáci v tomto království se musí učit házet sekerou, neboť tento bojový styl byl ten, který zachránil jeho milovanou. Z menšího královského sídla v Dominice se tak stalo znovuzrozené království Seales, s králem Havelockem Seales a královnou Marinou Seales. Právě Marina Seales, se stala nejšťastnější osobou v království, protože získala nejen plno nových povinností a potřebných znalostí, ale i muže, který ji vroucně miluje, uctívá ji jako bohyni a chová se k ní tak, jak si zaslouží.

 

Teď, v součastnosti svou lásku hledá syn tohoto páru, princ Kaileb. Která bude ta šťastná?

​