Minulost:

​Rowan se narodil do velice šťastné rodiny. Jeho otec býval vojákem v paláci, ale službu opustil ještě před jeho narozením, aby mohl být co nejvíce se svou rodinou. O čtyři roky později se narodila i jeho mladší sestra Ivy. Doma někdy matce pomáhal, když zrovna nelítal po venku s jeho kamarády. Matka mu zase večer četla pohádky na dobrou noc a vždy o víkendu napekla opravdu výborné buchty. To byl totiž jediný čas, co spolu trávili. Neznal její práci a otec mu to nechtěl povědět. Nijak zvlášť ale zvědavý nebyl, a tak se nadále nezajímal. Už od malička byl Row jiný než ostatní chlapci. Usměvavý a hravý, ale místo aut nebo míče ho fascinovaly zbraně a také tedy sport lední hokej, miloval ho, jen teda moc nevyhrávali, ale byl věrný vždy a všude no a naposledy tedy co ho uhranulo byl – nejvíc otcův malý nožík, který si často tajně půjčoval. Když si toho otec všiml, po jeho naléhání mu začal ukazovat základy boje. Učil se rychle, s nečekanou lehkostí, a právě tehdy poprvé se rozhodl, že chce jít v jeho stopách. Matka z jeho rozhodnutí nadšená nebyla. Dokonce s ním dlouhé měsíce téměř nepromluvila, ale Row se nenechal odradit. Měl podporu otce a to mu stačilo. Když se matka později začala více upínat na Ivy, Rowan získal větší volnost, kterou využíval naplno. Matka z jeho rozhodnutí nadšená nebyla. Dokonce s ním dlouhé měsíce téměř nepromluvila, ale on se nenechal odradit. Měl podporu otce a to mu stačilo. Když se matka později začala více upínat na Ivy, on získal větší volnost, kterou využíval naplno. Když přišel den zápisu do výcviku, neváhala ani minutu. Byla odhodlaná dřít víc než kdokoli jiný, aby si splnila svůj sen a aby na ni rodiče mohli být hrdí. Tvrdě trénovala, učila se a rostla, až se ve svých jednadvaceti letech dostala do blízkosti anglického prince Clementa, s nímž se seznámila náhodou. Tehdy si však nijak zvlášť nepadli do oka, Clement nebyl zrovna přátelský typ a rozhodně se nedalo říct, že by mezi nimi panovalo nějaké přátelství. Zara ho vnímala spíš jako uzavřeného mladého muže, který si držel odstup od všech kolem sebe. Během výcviku poznal mnoho lidí. Ne se všemi si sedl, díky své povaze si dokonce stihl udělat i pár nepřátel. Našel si však i přátele, na které se mohl spolehnout, a dokonce prožil krátký románek se mladší studentkou. Nebyla to láska na celý život, ale probudila v něm city, které dosud nepoznal o to víc ho to zabolelo, když po ukončení výcviku beze slova zmizela. O pár let později dokončil výcvik i on. Když přišel den rozhodnutí, kam budou jeho kroky směřovat, měl srdce až v krku. A potom se mu ozvali z paláce. Zdál se jim jako vhodný kandidát na službu v královském sídle, a dokonce navrhli, aby se stal osobním strážcem korunního prince. V tu chvíli byl v šoku a nevěděl, co udělat jako první. Potřeboval to rozdýchat, a tak se rozhodl, že si půjde zajezdit na svém hřebci a pokusí se to nějak vstřebat. Když se vrátil, oznámil to rodině. Matka na něj hleděla jako na zjevení, zatímco otec se sestrou mu fandili a byli nadšení z jeho úspěchu. Po rozloučení s rodinou se chopil šance, která byla opravdu dobrá, a mohl se ukázat v lepším světle, než kdy dokázal jeho matka. Poté s hrdostí a nadšením přijal svůj úkol. První měsíce služby byly náročné. Benedict si stále držel odstup a jejich komunikace byla postupem času lepší a lepší, ale po několika týdnech se však mezi nimi začalo tvořit vzájemné porozumění. Za tři roky služby si vybudovali pevné pouto ne proto, že by to byla jeho povinnost, ale protože se z prince stal někdo, komu skutečně důvěřoval. A on by pro své přátele položil i vlastní život. A když dostali pozvánku účastnit se Selekce v Illey, tak to se rozhodl rovnou a s jasným cílem. Dělal Benovi celkovou společnost na jednáních a akcích a nakonec s ním i odjel i do té Illei.