Raphael se narodil 5. srpna do francouzské královské rodiny jako prvorozený syn krále Emmanuela I. Gabriela Apollinaire a královny Madeleine d’Orléans. Od dětství byl obklopen luxusem, ale i vysokými nároky — disciplína, vzdělání a reprezentace byly jeho každodenní realitou. Rodiče ho vychovávali s přísným důrazem na etiketu a kulturní zdatnost, očekávali, že jejich syn bude vzorem pro mladší sourozence a budoucí korunu. Matka Madeleine dbala na jeho morální hodnoty a vystupování, zatímco otec Emmanuel byl svými pracovními povinnostmi vytížen natolik, že ho a jeho sourozence spíše rozmazloval, když mohl mít čas pro ně. Raphael však brzy ukázal, že je neklidná a toužící duše. Již v adolescenci se začal odklánět od přísně plánovaných povinností, hledal vzrušení a dobrodružství, které mu palácové formality neposkytovaly. Hudba, tanec a sport se staly jeho útočištěm — hra na housle či piano a ladné pohyby v latinskoamerickém tanci mu dodávaly pocit svobody a kontroly nad vlastním životem. Brzy však k jeho zálibám přibyly i riskantní hry a alkohol. Tajné večery v kasinech, hazardní sázení a skryté pitky se staly jeho únikem od tlaku rodiny a očekávání veřejnosti. Ve škole Raphael exceloval zejména ve studiích humanitních věd. Na univerzitě si tak proto sám vybral namísto očekávané ekonomie, mezinárodních vztahů či politologie a dalších nud raději archeologii antického světa jako své studium. Jeho inteligence a charisma mu umožnily získat mnoho přátel i spojenců ve flákání, ačkoliv jeho reputace playboye se šířila mezi "lidmi, co mají načteno". Jeho životní styl mu přinášel vzrušení, ale i konflikty — často se dostával do problémů s rodiči, spolužáky i svými vlastními sourozenci. Jeho vztahy byly intenzivní a krátkodobé, plné flirtu, intrik a neustálého hledání dobrodružství. Rodina si byla vědoma jeho problémů, ale Raphaelova přitažlivá osobnost a budoucí role korunního prince ho chránily před vážnějšími následky. Jeho minulost ho formovala jako muže schopného kombinovat noblesu a eleganci s riskantními sklony, což z něj činí nejen okouzlujícího a nevyzpytatelného prince, ale také člověka, jehož život je balancováním mezi veřejnou rolí a osobními vášněmi.