Madeleine se narodila jako nejmladší dítě starého francouzského šlechtického rodu de Montreval. Od začátku vyrůstala ve stínu silných autorit — otce, který nesl tíhu jména rodu, a dvou starších bratrů, jejichž role v rodině byly jasně dané. Zatímco oni byli vedeni k odpovědnosti, vedení a ochraně rodového dědictví, Madeleine byla vychovávána k tichu, klidu a reprezentaci. Její dětství bylo bezpečné, ale citově zdrženlivé. Láska v rodině nikdy nechyběla, jen nebyla vyslovována nahlas. Madeleine se tak brzy naučila číst mezi řádky, všímat si drobných gest a rozpoznávat emoce, které nebyly řečeny slovy. Zvykla si pozorovat spíš než mluvit a zůstávat stranou, aniž by se cítila opomenutá. Na internátních školách působila vždy vyrovnaně a bezchybně. Nikdy nebyla rebelkou ani středem pozornosti, přesto byla respektovaná. Učitelé ji vnímali jako disciplinovanou a inteligentní, spolužáci jako tichou a lehce nedostupnou. Už tehdy si vytvořila pověst dívky, která nikdy neztrácí kontrolu — a právě kontrola se pro ni stala způsobem, jak se chránit. První skutečný citový vztah přišel poměrně brzy. Madeleine se tehdy poprvé odvážila otevřít, věřit a pustit si někoho blíž, než bylo v jejím světě obvyklé. Vztah však narazil na realitu společenských očekávání a rozdílný pohled na budoucnost. Rozchod proběhl tiše, bez dramat, ale zanechal v ní hluboké přesvědčení, že city bez stability a odpovědnosti jsou příliš křehké. Po této zkušenosti se stáhla ještě víc do sebe. Věnovala se studiu, umění a povinnostem, které jí poskytovaly strukturu a klid. Našla útěchu v galeriích, knihách a tichých rituálech každodennosti. Naučila se být sama se sebou — a nebrala to jako selhání, ale jako formu rovnováhy. Jako nejmladší dcera byla rodinou chráněna, někdy až přehnaně. Otec ji vnímal jako něco, co je třeba uchránit před světem, nejstarší bratr jako zodpovědnost, prostřední bratr jako důvěrnici. Madeleine si tak velmi brzy uvědomila, že její hlas je slyšet spíš v soukromí než na veřejnosti — a přijala to. Setkání s Raphaëlem přišlo v období, kdy měla pocit, že její život plyne klidně, ale možná až příliš předvídatelně. Viděla v něm vše, co sama potlačovala: lehkovážnost, risk, chaos i svobodu. Neokouzlil ji jeho titul, ale skutečnost, že si dovoloval být nedokonalý. Zároveň v ní probudil obavy — protože poprvé po dlouhé době cítila, že by mohla ztratit kontrolu. Její minulost ji naučila být opatrnou, ale ne chladnou. Madeleine stále věří v lásku, jen odmítá tu, která nemá hloubku a směr. A pokud se rozhodne někomu otevřít, činí tak vědomě — s tichým odhodláním a plnou odpovědností za své city.