Jenny se narodila jednoho letního teplého večera za křiku dvou dalších miminek. Ne že by se narodili s ní, ne oni už měli rok, ale oba chtěli pochovat v náručí její mámy a ta přitom trpěla co se ona loudala na svět. A tak by popsala celý svůj život. Poslední dítě paláce, alespoň tedy na dost dlouhou dobu. Nejkratší nohy z těch tří trdlat v paláci. Nikdy mezi sebou nedělali rozdíl, i když Jenny věděla že mezi královskými dvojčaty je ona ta mimo. Samozřejmě že ano. Na slavnostech nemohla stát vedle nich, když byly venku musela se jim klanět. Však to je postavené na hlavu! Nikdy to nechápala. Však je znala celý život a oni jí, hráli si spolu, dělali bábovičky! Proč najednou se musela ona klanět. Takže se rychle začala zase stahovat do sebe. Žárlila. Proč se musela dělit o mámu s někým komu se musela klanět. Křičela, rozbíjela věci, byla nezkrotná. A tak se do jejího života začala více aranžovat Galie. Jedna z jejích tetiček, i když skutečnou krev spolu neměli žádnou. Obě byly divoké za mlada, utlačované oproti jiným a chápaly se. Galie jí ukázala, že může být mocná jinou cestou. Že je stále důležitou a že si může zařídit vlastní čest. A tak rostla. Zklidnila se, trochu. Znovu se sblížila s Yunnou a Minhem. Nakonec…měli jenom sami sebe. Našla vlastní cíl v životě, vystudovala ekonomiku a začala se věnovat přírodě a lidem. Jenže její oheň v ní nikdy skutečně nezhasl, ve škole si našla i jiné přátele a ti jí svedli na tu špatnou stranu. Alkohol, drogy a vše spojené s tím. Než věděla co se děje, vlak se rozjel a ona nebyla schopná to zastavit a vlastně není do teď. Možná že jí Galie ukázala až moc z té svobody a života co mohla tvořit ona, protože spadla do těch samých kolejí, a protože je až moc tvrdohlavá není schopná si říct o pomoc to zastavit.