Minulost:

Pátého března. Den, kdy se nemocnicí rozlehl dětský pláč. Na svět přišel malý chlapeček, kterému dali jméno Helie. Jeho rodiče, Lin a Karter Fei, vlastnili a dodnes vlastní velký pětihvězdičkový hotel v provincii Bankston. Provincie byla hotely proslulá, ale ten jejich patřil mezi ty nejlepší. Helie tedy vyrůstal v dobrých poměrech, nic mu nechybělo, peněz měli dost a rodiče, především maminka, se mu věnovali naplno. Zlom nastal, když se o tři roky později narodilo další dítě. Holčička, Hathor. Od té chvíle měl pocit, že přestal existovat. Všechna pozornost, kterou dřív dostával, směřovala jen k ní. A i když byl spíš tichý a uzavřený, začal na svou sestru žárlit. Každý večer mu dřív maminka četla pohádky. Teď seděla u postýlky malé Hath. Byl kvůli tomu naštvaný, a i když to nikdy nahlas nepřiznal, měl ji tehdy opravdu rád neměl. Když začal chodit do školy, našel si pár kamarádů a jeho zlost pomalu vyprchala. Jenže tři roky uběhly jako voda a do školy nastoupila i jeho sestra. Moc se nevídali, byla o tři ročníky níž, a on se bál, že kdyby se s ní ukazoval, kluci by se mu smáli. Jenže všechno se změnilo jednoho dne po vyučování. Před školou našel Hathor, jak sedí na zemi, třese se a brečí. Kolem ní stála parta starších dětí. Dostala panický záchvat. Helie nikdy netušil, že ji šikanují. Jejich vztah byl v té době mizerný a nesvěřovala se mu. Ale tohle bylo něco jiného. Tohle už nemohl přejít. Postavil se za ni, i když byl menší než ti kluci, a nakonec dokázal, že ji nechali být. Od té chvíle se všechno změnilo. Hathor mu znovu začala důvěřovat, a i když se pořád hádali, byli si blíž než kdy dřív. Smáli se spolu, vtipkovali a trávili spolu víc času. Konečně se z něj stal opravdový bratr. Ten, který chrání. Po střední škole začal Helie pomáhat v rodinném hotelu. Nejprve jako asistent otce, vařil mu kávu, třídil papíry, vyřizoval hovory. Nebavilo ho to, ale nelámal nad tím hůl. Později se vypracoval na účetního, a tam už našel, co ho naplňovalo. Měl svou kancelář, klid, ticho a pořádek, přesně to, co potřeboval. Hathor pracovala ve wellness jako trenérka, a i když si z ní často utahoval, tajně ji obdivoval za to, že dokáže celý den běhat a usmívat se na hosty. Tak to bylo několik let, než byla vyhlášena Selekce prince Nickolase Schreava. Ten chlap se mu nikdy nelíbil. Připadal mu arogantní, prázdný, jen další z těch mužů, co žijí pro vlastní obraz. Když zjistil, že se jeho sestra přihlásila, málem mu vypadl hrnek z ruky. Snažil se jí to rozmluvit. Připomínal jí, že má život, rodinu, práci. Ale neposlechla. Věřila, že má šanci. On ne. A pak se stalo to, co by ho nenapadlo ani v nejhorším snu. Hathor byla vybrána. Nedokázal ji nechat jet samotnou, tak odpověděl na inzerát do palácové knihovny. Miloval knihy, ale pravý důvod byl jasný: chtěl ji chránit. K jeho překvapení ho přijali a krátce před příjezdem účastnic nastoupil do práce. Knihovna byla zaprášená, opuštěná, ale pro něj to byl malý ráj. V knihovně, v poklidu pracoval, a zpovzdálí dával na Hathor pozor. Jenže dlouho tajemství neudržel. Hned jak by Hath vypadla ze soutěže korunního prince, podal by výpověď a vymyslel si nějakou výmluvu proč se nemohl odletu Hathor účastnit.  Jenže když na chodbě narazil na svou sestru, skončilo to hádkou, kterou slyšel celý palác, a viděl i novinář. Hlavně tu část kdy ji zatáhl do její komnaty. Skandál byl na světě. Fotky, články, dohady. A on jen chtěl zabránit tomu, aby ji někdo ublížil. Přesto to všechno nezastavilo její postup v Selekci. I přes spory v něm našla oporu, útočiště, a on byl rád, že jí mohl pomáhat. Když se ale dozvěděl, že Nickolas požádal Hathor o ruku, měl chuť něco rozbít. Na jejich svatbě svíral ruce tak silně, až mu zbělaly klouby. A pak přišla další rána. Hathor otěhotněla. A brzy poté Nickolas zemřel. Alkohol, neštěstí, pád z balkonu. Slova, která se mu navždy vypálila do paměti. Nenáviděl ho, ale když viděl, co to s jeho sestrou udělalo, cítil jen prázdno. Snažil se jí být oporou, ale měl pocit, že selhal. Nedokázal ji zachránit. Nedokázal zachránit nikoho. Chtěl zmizet, ale nemohl. Místo toho začal brát antidepresiva, snažil se držet při vědomí, i když svět kolem ho dusil. A pak si všiml něčeho, co nemohl ignorovat. Jak se bývalý král chová k Hathor. Viděl to, co ostatní přehlíželi. Manipulaci, psychický tlak, zlomenou ženu, která kdysi bývala světlem. Musel jednat. Rozhodl se s ní odjet. Nebyl to útěk. Jen klidný odjezd. Snaha vytvořit pro ni bezpečné místo, kde by mohla v klidu donosit dítě a nadechnout se. Spolu s její blízkou kamarádkou a princeznou Victorií odcestovali do malého království v Dominice, daleko od ruchu Illeii. Tam našli klid. Hathor mohla znovu spát, smát se, být sama sebou. Vyžívala se v Selekci Dominického prince Kaileba a Helie byl spokojený. Také zde udržoval milostný vztah s palácovým návrhářem Charliem, ale když došlo na rozhodnutí, dal přednost své sestře a jejímu bezpečí. Po smrti Juliuse a jeho ženy Rosalie zůstala Hathor na trůně úplně sama. Helie, Victorie, Galia a Artemiss vytvořili regentskou radu, která Hathor pomáhala vládnout. Jenže její zdraví bylo od porodu dvojčat, Minha a Yuni, chatrné. Problémy, které se táhly od narození dětí, ji nakonec stály život. Její smrt Helieho zlomila. Přišel o sestru, pro kterou po celý život dýchal. Na trůn usedl osmnáctiletý Minho Helie Schreave, Hathorin prvorozený syn.  Oficiálně vládne Minho, ale skutečnou moc drží dál regentská rada. Dokud si mladý král nenajde partnerku v nové Selekci, která ho uzemní, Helie a zbytek rady dohlíží na stabilitu Illeii, v duchu slibu, který dal své sestře už jako malý chlapec: že ji a její rodinu bude chránit za každou cenu.