top of page
Tento web byl vytvořen v editoru webových stránek od . Vytvořte si svůj vlastní ještě dnes.Začít
.com



Selection RPG:
Future Crown
Status: Král
Země: Norsko
Věk: 31 let
Datum narození: 1.5. - Býk
Výška: 199cm
Váha: 93kg


Barva vlasů: Černohnědá
Barva očí: Ledově modrá
Rodina: Otec - Haakon (†), matka - Freya (70), sestry - Liv, Silje, Ingrid, Elin, Hervor, Eira a Runa, Mirea (40, 38, 37, 35, 34, 32, 17), bratři - Olaf (28) a Magnus (27)
Zájmy: Jízda na koni, fitness, procházky, šachy, alkohol a ženy
Vzdělání: Vysokoškolské
Faceclaim: Henry Cavill
.png)
Haakon Sigurd Carstensen
Charakteristika:
Haakon Sigurd Carstensen, král Norska, hrdý syn své matky a bratr mnoha sourozenců, patří k těm mužům, kteří upoutají pozornost ještě dřív, než vůbec vkročí do místnosti. Už na první pohled v něm je něco charismatického, něco, co si člověk zapamatuje, ať už chce, nebo ne. Haakon byl od dětství veden k uhlazené reprezentaci, přísné disciplíně a neomylné diplomacii, která mu byla vštěpována stejně tvrdě jako jeho znalost etiky. Bohužel, spolu s tím přebral ještě jednu věc: sklon k alkoholu, který ho provází od dospívání. Jeho vysoká, dokonale stavěná postava je nepřehlédnutelná. Symetrie jeho obličeje působí téměř provokativně, jako by ji stvořila sama božstva, a svalstvem vyzdobený trup mu dodává dojem mocného severského vládce, jehož přítomnost nelze ignorovat. Každý úhel jeho ostře řezaných rysů působí esteticky a přesvědčivě. Haakon je muž, kterého by umělec mohl malovat celé hodiny a každý tah štětce by dával smysl. Je to ten muž, který jak se říká konkuruje Davidovi. V té úžasné symetrii vás ale také můžou sledovat dvě nebezpečné, chryzokolové, ledové studně, které dokážou během sekundy rozhodnout, jak vás přijme. Mohou vás odsoudit, zlomit, zmrazit svou lhostejností, nebo zcela nečekaně nalákat, svést, pohltit. Někdy se v nich mihne i sotva znatelný pozdrav přátelství, pokud máte štěstí. A jeho vlasy? Samozřejmě dokonalé. Jako by to snad nebylo překvapením. Tmavé jako uhel, s jemnými odlesky ořechového tónu, padají v přirozených vlnách přes čelo i ramena. Haakon přesně ví, jak působí, a vzhledu věnuje více péče, než by člověk u tak chladného muže čekal, snad téměř jako by odmítal stárnout, odmítal cokoli, co by mu ubralo z jeho výrazu dokonalosti. Jeho úsměv má zvláštní moc. Totiž, svým úsměvem dokáže rozzářit celou společnost a přimět k úsměvu i ty, kteří se z něj cítí být ohroženi. A ženy? Ty dokáže přivést doslova ke kolenům. Úsměv, jemné zkroucení v koutcích , které mu dokáže přinést svět. Haakon sport miluje, sportem žije, a i ve sportu se snaží překonávat vlastní limity , možná proto, že se celý život snaží být vnímán jako nejsilnější. Ten obdivovaný. Ten, na kterého se ukazuje prstem a šeptá se o něm. O což se ale ani nemusí snažit. To je samozřejmost. Pýchu v sobě má obrovskou, na naopak, a kdyby ji mohl rozdávat na potkání, nejspíš by jí i tak zůstalo dost. Haakon je povrchní snob. Netají se tím, že opovrhuje téměř každým kolem sebe. Je produktem svého otce, muže posedlého dokonalostí, který z něj vychoval chladného, odměřeného a krutě sebekritického člověka. Haakon má ostříží zrak a analyzuje každého i každou společnost během sekund. Ví o čem přemýšlíš. Čte ti myšlenky. Na večírcích ho můžete najít buď s vínem v ruce, ponořeného už do poloviny opilosti, či v temnotě bezvědomí, nebo v temném koutě, kde laškuje s ženami všeho druhu, samozřejmě kromě těch, které podle jeho názoru nesplňují jeho představu krásy a mládí. Kamkoli přijde, matky i bratři svobodných dívek si své drahé hlídají, protože Haakon je přesně ten typ muže, který dívku dokáže během okamžiku přesvědčit, že právě ona je jeho největší láskou. Že si ji hned zítra vezme. A pak? Pak po něm zůstávají jen prázdná srdce a přetržené nitky iluzí dívek. Tohle ne jednou dopadlo fatálně. Avšak aby Haakon nepůsobil jen jako naprostý lump, i když se k tomu mnohdy blíží, existují v něm detaily, které člověku změní perspektivu. Je nápomocný charitě, ačkoliv to sám nedokáže úplně vysvětlit. Dává peníze i čas na projekty, které by podle jeho vlastních hodnot „neměly smysl“. Možná za tím stojí příběh, který nevypráví. Možná je to kousek jeho matky, který v něm zůstal. Malý hlásek Haakonova srdce dítěte. Přestože je svůdník nejvyšší kategorie, žen si určitým způsobem váží, alespoň pokud jde o potěšení. Nikdy by na žádnou ruku nevztáhl, což je celkem překvapivé, nebo snad jen přetvářka? Stejně se nedotkne dětí nebo zvířat. Právě zvířata jsou jeho měkké místo. Miluje koně, miluje jejich ticho a sílu. Němé tváře, co mu nikdy nic nepřikážou. Jezdí na koni už od malička a dodnes je to pro něj určitý druh terapie. Haakon je výbušný, namyšlený, povrchní, tvrdý a nemilosrdný král. Ale zároveň umí být citlivý, kreativní, dojemně milující syn své matky a ochranitelský bratr své nejmladší sestry. Je to komplikovaná osobnost plná vrstev, které neodhalí před každým. Možná je takový proto, že svět od něj očekával příliš mnoho příliš brzy. A nebo je prostě takový. Kdo by to chtěl zjišťovat? A možná, jednou, pokud mu budete stát za to, se usměje. Ukáže se v celé své kráse. I v té, která není jen vidět, ale i cítit.

Minulost:

1.května roku 2494 se poprvé ozval silný, rozhodný a bojovný hlas budoucího, dlouho vymodleného budoucího vladaře. Byl pozdní večer-první máj-večerní máj byl lásky čas. Tato dávná slova, kdysi napsaná známým autorem malého království v srdci Evropy, platila pro Haakonovu matku trojnásobně. Po sedmi dcerách se jí narodil první syn. První následník trůnu. Sen, který se zdál být stále nedosažitelný, se najednou stal skutečností. A byl to sen krásný. Prý krásnější než si, kdy troufla doufat. Když poprvé pohlédla do jeho klidných, dětských očí, které připomínaly zamrzlé jezero, poznala v nich samu sebe. Avšak to, co bylo její, jí bylo brzy odebráno. Tak už to bývá. Syn přece potřebuje jiný druh výchovy než obyčejné princezny, alespoň tak rozhodl král. A matka, která v sobě nosila touhu formovat synovu duši k dobru, nad ním ztratila moc. A tím byl upsán ďáblu. Haakon vyrůstal ve skutečně silného následníka a muže. Už od malička se projevovala jeho statnost i neobvyklá výška. Ve všem, co ho otec a učitelé učili, exceloval. Hod sekerou? Bezchybné. Lukostřelba? Otázka zbytečná. Šerm? Tam se dokonce i jeho učitel občas ocitl v obranném postoji, který příslušel spíš vystrašenému studentovi než zkušenému mistru. Všechno mu šlo, jako by měl k vítězství vrozený instinkt. Ale malého Haakona samotná vítězství příliš netěšila. Jakmile mohl, utíkal ze všech učeben a bylo jedno, zda šlo o matematiku nebo šerm. Utíkal z nich rovnou do stájí. Tam vždy osedlal svého koně a někdy zmizel i na tři hodiny ven. Právě péči o koně a jízdu na nich ho naučila jako jediné jeho matka. Možná i proto byly pro něj stáj a ticho kolem ní jediným skutečným domovem. Jak čas plynul a Haakon rostl, začal objevovat i stinnou stránku výsad svého postavení. Alkohol pil už ve dvanácti, a to tak, že se ve skupině dětí zkrátka ztratil. Brzy objevil i ženská těla a jejich lákadla. A čím více pil, tím více… si užíval. Nezáleželo mu na ničem jiném než na sobě. Výchova jeho otce nesla své trpké ovoce. Jediné dvě bytosti, které si dokázaly zachovat místo v jeho srdci jinak chladném srdci, byla matka a později i jeho nejmladší sestra. Křehká, krásná, téměř nereálná. Haakon ji chránil nadevše, možná právě proto, že někde v hloubi duše tušil, že by se k ní mohl přiblížit nějaký hajzlík… přesně takový, jakým byl on sám a ten by její křehkost zlomil v půli. Když Haakonovi bylo pětadvacet, jeho otec zemřel. Nečekaná to zpráva nebyla, králi bylo dvaaosmdesát, ale přesto to byla rána. A tak usedl mladý Haakon na trůn Norska. Možná to byla právě ztráta jediné pevné ruky, která ho držela při zemi, co ho konečně pustila do propasti. Začal řádit. Pil víc, choval se jako někdo, kdo netuší, co znamená být král, a ostatní království se začala obávat. Hrozilo, že bude sesazen a na trůn usedne jeho mladší bratr Olaf. A právě to probudilo Haakonovo poslední hlásek příčetnosti. Ne snad že by se změnil v ctnostného panovníka, protože to nikdy nebylo v jeho povaze, ale začal své vášně alespoň krotit. Stále si užíval života, ale v mezích, které ne urážely celou Evropu. A tak z něj postupně vyrostl muž, jehož příchod do místnosti stačí k tomu, aby se lidem zatajil dech. Ne proto, že by byl vzorem dobra. Ale proto, že je to Haakon-král, kterého se lidé bojí dřív, než stihnou zjistit, proč vlastně.




bottom of page