Minulost:

Elias Hawthorne. Tak zní jméno chlapce, který se narodil 9 srpna ve večerních hodinách. Jeho rodiče o něm říkali, že díky pozdnímu času přišel jako spadlá hvězda z nebe. Narodil se v Hudsonu, což je jedna z největších provincií Illey, známá pro své školy na obranu a proti právní jednání. Elias, nebo Eli jak mu říkala jeho matka byl docela zvídavý kluk, na svůj věk poměrně inteligentní, ale něco ho od ostatních dětí rozlišovalo. Narozdíl od toho, kde ostatní děti viděli pohádkové věci, které byli milé, laskavé a věřili jim, on to viděl po realistické stránce. Tam kde ostatní viděli zoubkovou vílu on viděl smyšlenou postavu, což bylo zvláštní, většinou dítěti tyto věci nedochází. Jako malý miloval hudbu. Ať už z toho jak mu jeho matka zpívala ukolébavky u jeho postílky nebo z obyčejného poslechu. A nějak se tam objevil i tanec. Jako takový neočekávaný návštěvník, o kterém jste nevěděli, že přijde na návštěvu, ještě když nemáte uklizeno. V jeho brzkých šesti letech, mimo to, že se chystal do školy, se mu narodil bratříček. Předpokládalo se, že je to uzlíček radosti, ale nebylo tomu tak. Celé druhé těhotenství jeho matky s jeho mladším bráškou bylo velice komplikované, přičemž u samotného porodu zůstala ve vzduchu vyset otazka jestli mají zachránit jí nebo novorozence. Ale dříve, než došli k řádnému výsledku, její oči ztratili svou jiskru života, kterou už jí nikdo nevrátí. Eliase to hodně vzalo, přece jen byl na svou matku emočně nějak připojený a její smrt ho poznamenala. A od té doby slyšel jenom křik, který vycházel z úst jeho mladšího bratra. Ze začátku to nesnášel, přišlo mu neskutečně otravné, že musí furt brečet, ale čím více byl starší, tím si ho Elias více zamiloval. Často si hráli s klacky jako s meči nebo s figurkami vojáčků, které sbírali. A čím Elias stárnul, tím více mu docházelo, že by svůj život chtěl věnovat ochraně. Že by byl jako strážce někým potřebným, kde je ho třeba a ocení se a nepotká se ponižování a méně cennosti. A tak začalo jeho studium. Mezitím byl jeho bráška, ale dost opuštěný, jeho otec tvrdil, že na něj nemá tolik času a Eli se věnoval studiu a tak se o něj většinu času starali různé chůvy, vlastně skoro celé jeho dětství. Mezitím Elias vzkvétal. Takový ten šťastnější ze dvou sourozenců. Škola mu sedla snad jako žádná jiná a tak byl rád za to, že tam může studovat. Potkal tam dobré lidi, kteří ho naučili dost věcem a jednoho přítele, který ho naučil boxu. Jakási sebeobrana, kterou se hodí, když člověk umí kdyby náhodou něco. Pro někoho maličkost, pro někoho záchrana. Často nebyl doma a také se stávalo, že tak na svého bratra zapomínal i když věděl, že jeho otec si na něj čas neudělá. Později se ale rozhodl, že ho zkusí navést k postoji jako má on. Ukazoval mu co obnáší to kde je a podobně. Ale i tak tušil, že to není právě to co by chtěl jeho bráška dělat. Časem se jeho studium blížilo ke konci. Rozhodl se si udělat kurz přežití v přírodě, který trval celý jeden týden. Mělo ho to naučit samostatnosti, odolnosti, schopností spolupráce s ostatními i v kritičtějších situacích a v podobných věcech. A netrvalo dlouho po tomto zvládnutelné kurzu, který se přežil, než se mu v ruce objevila krabička s cigaretami. Nebylo to jeho nejlepší období, věděl o probíhajících hádkách doma mezi jeho bratrem a otcem, ale jelikož jeho bratr byl pořád ještě dítěm, bralo by se jako únos kdyby si ho vzal k sobě. V té době hledal nějakou práci. Byl dospělí, vystudovaný, bez ženy i bez práce, takže hledal kde se dalo. Zjistil, že v Angles potřebují vojáky do armády a ačkoliv mu to lehce trhalo srdce, musel svého bratra pro tuto příležitost opustit se slovy, že se pro něj vrátí, až bude moct. V královské službě se mu dařilo. Bylo to něco zase jiného, ale dobře placeného a přišlo mu, že je v tom dobrý. A byl dost mladý mezi ostatními. Jednou dostal povýšení a tak se dostal do honosného paláce jako strážce, načemž by nebylo nic divného, kdyby nepotkal Artemiss, která mu dokázala jeho život obrátit o 190°. Byla to první dívka, kterou opravdu miloval, miloval. Vždycky jí říkal, že by se s ní někam odstěhoval, od davu lidí, někde do klidu, ale láska bývá slepá a tak mu nedocházelo, že jeho slova jsou jenom výkřiky, které nikdy nebude možné uskutečnit. Když se dozvěděl, že je Artemiss těhotná a on bude mít děťátko, z prvu byl velice nadšený. Kdo také ne. Ale pak ho začala dohánět sláva, kterou on nikdy nechtěl a tak místo toho, aby se jí postavil se stáhl daleko do ústraní všeho a s Artemiss uzavřeli dohodu o tom, že nikomu neřeknou čí jejich dcera je. Ze začátku se je snažil navštěvovat, ale vidět před sebou dítě, které je vaše, ale máte pocit jakoby bylo cizí je opravdu nepříjemný a tak se připojil k pátracím jednotkám, které byli nejvíce času v terénu. Sledoval je obě dvě a slíbil, že si je najde ať už budou kdekoliv. Hodně času trávil venku, než se vrátil po několika letech zpět do paláce. Bylo to zvláštní, ale to ještě nevěděl, že tam je z úplně jiného důvodu. Všichni si chválili jeho práci jakožto strážce a když už měl dobrý věk a plno zkušeností, které by mohl předat mladší generaci, předal se návrh na to, aby převzal roli vedoucího strážců. Byl to pro něj velký krok, ale slovo dalo nakonec slovo. A i tohle využil k tomu, aby vzal svého bratra zpět pod svá křídla přímo do paláce, pokusil se konfrontovat Artemiss a zkusit se spojit s jeho dcerou, která ačkoliv byla jeho byla naprosto cizí a vlastně nevěděl jestli jí tykat nebo jí vykat, což bylo snad jedno z toho nejhoršího. A tak ho čeká dost velký krok ale už je otázkou jak k němu přistoupí, nebo spíše dokáže přistoupit.