Charlie nebyl vždy Charliem, tak jak je teď. Nene. Kdyby jste viděli fotky Charlieho jako pouhého dítka, asi budete dosti překvapení. Tady Charlie totiž nebyl ten Charlie, ale byl ta Charlotte. Když se narodil byl drobná dívenka s bledou pletí a pronikavým pláčem. Postupem času z něj rostla krásná dívka s dlouhými loknami, které mohl vždy každý obdivovat, s kůží hebčí než je samet a tváří téměř andělskou. Tak co se stalo, že se z této dívenky stal chlapec? Musíme zajít hlouběji do jeho dětství. Když mu bylo osm let, jeho matka mu ochořela a musela být v neustálé péči lékařů v nemocnici. Tehdy jeho rodiče patřili do třetí kasty, kdy jeho otec byl vskutku bohatším majitelem luxusní přímořské restaurace, takže si tuto hospitalizaci mohli dovolit. Samozřejmě Charlie tuto změnu jakožto malé dítě těžce nesl. Nechápal to. Proč nemohla maminka zpátky domů? Proč ji nemohl vídat každý den? Proč se od maminky už nemohl nechat dále česat a nechávat si zpívat ukolébavky? Charlie si kladl spoustu otázek a na jeho malou hlavičku to bylo moc. Jedna otázka ho tížila nejvíce. Proč musel být v tak velkém domě sám? Charlie svého tátu rovněž nevídal. Zatímco maminka byla v nemocnici, jeho otec to bral jako novězískanou svobodu a své dny tak trávil v práci nebo v náručí cizích žen, zatímco svého syna přenechával v péči chůvy. Byla přesně neděle 16. června, čtyři roky od ochoření jeho matky a jejím stálém léčení, když měl Charlie se svým otcem nedělní oběd, jak bylo zvykem. Tehdy se Charlie odhodlal zeptat na otázku, která jej tížila. Jeho otec se nejdříve zasmál a pak pravil: ,,Neboj se, holčičko moje. Brzy bude tento dům opět plný a sám nebudeš." Nevinně znící slova. Vskutku. Charlieho na chvíli dokázala uklidnit.. Dokud týden na to nevrazil do domu jeho otec s cizí ženou pověšenou za krk a třemi dalšími dětmi. Charliemu to vysvětlil jako jakoukoliv normální věc: ,,Tohle je teď tvá náhradní rodina." Řekl to tehdy skoro lhostejně, jako kdyby mu diktoval tehdejší sportovní událost. Ten den se rozpoustalo peklo na spoustu dalších let. Charlieho skoro macecha si jej začala parádit dle sebe. Byl přeci jen krásná dívka a ona toho hodlala patřičně využít. Tato žena totiž vedla svůj vlastní podnik zvaný La Monshelle Cabaret. Jak Vám to dobře napovídá, jednalo se o kabaret. Tady Charlie vystrojený do krásných šatů a make-upu zaměstnával, obsluhoval a bavil hosty. Bylo to nelegální, vždyť byl pouze dvanáctiletá dívenka, ale přesto s tím nikdy nikdo nic neudělal. Takto pokračoval každodenní život Charlotte. Každý den v kabaretu, doma jako v pekle se třemi sourozenci a skoro macechou a téměř minimální kontakt se svojí matkou, která se držela méně a méně naživu. Sice ji navštěvoval každou středu a neděli, kdy měl volno, ale jeho matka si ho pamatovala každým dnem méně. Charlie si do dnes pamatuje den, kdy jeho matka zemřela. Bylo to zrovna na Štědrý den a jemu bylo sedmnáct let. Měli zrovna mít rozdávání dárků, když se domem rozeznělo vyzvánění telefonu. Vzal to Charlieho otec, který dlouho s někým mluvil a nakonec telefon položil. Charlie byl zvědavý a tak se svého otce zeptal, kdo to byl. Nikdy nezapomene ta slova. ,,Volali z nemocnice. Tvou matku museli dát před pár dny do umělého kómatu, protože se její stal rapidně zhoršil. Ptali se, jestli chci s léčbou pokračovat nebo ji odpojit. Tak jsem ji nechal odpojit." Jen tak. Lhostejně, jako kdyby na ničem nezáleželo. Jako kdyby nemluvil se svým dítětem. Jako kdyby nemluvil o své ještě pořád ženě. Charliemu to zlomilo srdce. Nejdříve se smál s tím, že si jeho otec dělá srandu. Jenže pak mu došlo, že nežertuje. Spustil se mu hysterický pláč. Jak mohl? Jeho vlastní otec, takto nechat usmrtit jeho matku? Charlie chtěl běžet do nemocnice za ní, ale jeho otec ho zamknul v jeho pokoji, kde ho nechal do dalšího dne. Tu noc Charlie všechno ve svém pokoji zničil. Své šaty, make-up, střevíce, plyšáky, plakáty.. Hysterčil a šílel až nakonec pouze truchlil. Trvalo mu celou noc, než se uklidnil. Tedy aspoň natolik, aby jednal. Tu noc si Charlie sbalil své oblečení, kterým by nelákal pozornost, vzpomínky a fotky na své dětství s maminkou a hned po odemčení dveří utekl z domu pryč a už se nikdy neohlédl zpět. Tehdy začalo jeho temnější období. Začal se potulovat, schovávat před otcem a policií a postupem času i hledat místo, kde by mohl přežít. Nakonec dorazil do strip baru. Jediného místa, kde jej znát nemohli a kde brali kohokoliv. Tak tam začal pracovat. Samozřejmě měl úspěch. Byl pořád krásná dívka s okouzlujícím tělem, takže si vydělat dokázal dost. Překvapivě se dokázal stále vyhýbat drogám, které mu jeho tehdy už kolegyně nabízely. On nikdy nehodlal padnout tak hluboko. Jistě, svlékal se za peníze a pil alkohol, ale drogy nechtěl nikdy ve svém životě. Bylo 2. 7., když do strip klubu zavítal princ Caspian. Šel tam tehdy s přáteli na "pánskou jízdu". Právě tady na sebe narazili. Charlie jim dělal ten večer spolu se svými dvěmi kolegyněmi společnost a zábavu. Caspiana zaujal nejvíc a po pár drincích a dotecích spolu skončili v jeho ložnici. Bylo to pro Charlieho poprvé a tu noc si poprvé za celý svůj život uvědomil, jak moc svůj život nenávidí. Jak nenávidí svoji osobu. Jak nenávidí to, kým od narození je. Jak moc ho to bolí. Při sexu s Caspianem se mu v náručí rozbrečel. Caspian byl vychováván svojí matkou a zároveň měl povahu po otci, takže nemilosrdný opravdu nebyl. Naopak Charlieho zkoušel uklidnit a vyslechnout. Tehdy mu Charlie, zřejmě pod náporem alkoholu, vše vysypal. Tehdy ho Caspian jako první člověk vůbec oslovil ,,Charlie" namísto ,,Charlotte". Charlieho to zarazilo a uvnitř zahřálo. Takové jméno neznal a přesto měl pocit, že k němu patří. Caspianovi neunikla jeho reakce a zřejmě ho v tu chvíli napadlo něco, co Charliemu nedošlo. Během vteřiny vytáhl nůž a připravil Charlieho o jeho dlouhé lokny a udělal z nich neposedný účes, který by zdobil nejednoho chlapce či muže. Charlieho to uchvátilo. Ta náhlá lehkost. Ten neznámý pocit. Postupně ho začal Caspian oblékat do svého oblečení a ukázal ho v chlapeckém světle. ,,Řekni mi. Když se vidíš teď v tomto světle, dokážeš se stále nenávidět?" Tak zněla Caspianova slova a Charlie tehdy neznal odpověď. Sledoval v zrcadle svůj odraz a bylo to, jako kdyby viděl něco, co chtěl už dlouho vidět. Co MĚL už dlouho vidět. Caspian ho další den vzal do paláce, kde jej zaměstnal jako svého komorníka. Ano přesně tak. Komorníka. Od té noci jej považoval za muže a Charlie mu byl vlastně i vděčný.

Caspian vysvětlil celou záležitost své matce Marině, s kterou začal jednat. Charliemu postupně zařídili v nemocnici profesionální přeoperaci na muže se vším všudy, spolu s hormonální léčbou. Trvalo to sice pár let, ale jeho přeměna byla úspěšná. Během let se objevil Charlieho vynikající a zkušený vkus na oblečení a spolu s Caspianovým odchodem začal pracovat v paláci jako módní návrhář. Teď je to už osm let a Charlie žije tak, jak nejlépe může, snažíc se držet svoji minulost tak daleko za sebou, jak jen může.

​