Artemiss Kingston

Charakteristika:

Charismatická dáma v středním věku. Která si zakládá na svých názorech. Ráda se směje, dokáže být pěkně sarkastická a občas i žertovat o nevhodných věcech, vždy však ví kdy se to hodí a kdy ne. Občas se až moc ukecaná, převážně u témat které jí baví, nebo s ní související. Pokud jí tam někdo dá možnost mluvit o tom, co dělá, nezbaví se jí na hodně dlouho. Umí se docela jednoduše vetřít člověku a jednoduše si pomocí toho hledá kamarády. Ráda za sebou nechává dojem. Ve stresových situacích se drží především vlastní logiky a jednoduše se nechá převládnou pocity a emocemi nad vším ostatním a někdy se jí to dost dokáže vymstít. Celkově stres ne moc dobře zvládá a pod tlakem koná občas blbosti, ale nakonec se z toho nějak pokaždé vyseká, což je pravděpodobně právě díky její skvělé komunikaci s lidmi. Svůj vzhled moc neřeší a i když si uvědomuje že její krása přetrvává i ve vyšším věku, soustředí se raději na svou rodinu, ať už tu pravou v podobě dcery nebo nevlastní v podobě Yuny a Minha. Nikdy jí moc nezáleželo na penězích a majetku, byť už roky žije v blahu v královském paláci, nějak to z ní nevzalo nic z její laskavosti a podoby obyčejným lidem. Poté co se stala jednou z náhradních matek Yuny a Minha, byla jim velmi často blízko, dávala si chvíli za svoje že nesmí sklamat Hattor a opravdu se jim věnovala 110% dne, když pak otěhotněla a porodila, přidala se jí do srdce i její vlastní dcera, ale vždycky se ke všem třem chovala úplně stejně.

Minulost:

Artemiss se narodila do slušně rodiny třetí kasty. Její táta úspěšný doktor a matka psycholožka, po které svůj životní cíl převzala sama. Rodiče jí měli v poněkud mladém věku a protože byli neustále v práci, výplňovala svůj čas kreslením, které jí baví až do dnešní doby. Když jí byly dva roky, narodil se jí mladší bratr, kterého od té doby ochraňuje a on také jí. Mají spolu skvělý vztah, ale poslední dobou se od sebe dost odtáhli. Když začala chodit na základní školu, byla poněkud darebák, skoro každou chvíli byli její rodiče povolání do školy řešit něco co provedla, rozbila nebo něco podobného, tahle její rebélie jí přešla až když se začala věnovat psychologii a vybrala si jí jako své studium. To bylo rok před ukončením střední a nástupem na vysokou. Ten rok si zlepšila známky, z trojek a hůře vše vyšplhala na jedničky a občasné dvojky. Z průseru začala více trávit čas v klubech a celkově se z ní jako rebela proměnila premiantka třídy. Její rodiče na ní byli ohromě pyšní a podporovali jí ve všem co dělala. Jako třetí kasta si mohla dost věcí dovolit, ale ona samotná moc na majetek nebyla a dokonce si sama našla menší práci v jedné kavárně blízko domu aby nemusela být tak závislá na rodičích. Tehdy se o ní začali zajímat i kluci, ale ona je většinou ignorovala, její rodiče jí přítele zakázali a ona měla za chvíli nastupovat na školu a tak se snažila udržet své postavení. Když začala první semestr na studiích, docela narazila na problém s učením, byť se snažila, něco takového nečekala a než se přispusobila dost dlouho s tím bojovala, ale především její matka jí v učení dost ze začátku pomáhala. Nakonec se tak přispusobila, přestala dělat v kavárně a začla se věnovat čistě studiu.

Když přišla poté pozvánka na Selekci, prakticky ihned to zavrhla s tím, že na něco takového nemá čas, nebylo to ani tak z důvodu toho, že by to nechtěla zkusit, ale bála se, že by jí to vytrhlo z učení, no po pár rozhovorech s mámou se nakonec rozhodla to zkuste a jednoduše to risknout. Tak trochu spoléhala na to, že je malá šance že jí vyberou, ale přesto s sebe měla důvěru a někde uvnitř, byť si to sama nechtěla přiznat, doufala že jí vyberou. Sice o kluky nejevila zájem, ale to ne že by se jí nikdo nelíbil, jen se vždycky přesvědčila o tom, že se musí učit a na něco takového není čas. Vlastně tu byl jeden mladík, který si ukradl její oči no nikdy se neodvážila k němu promluvit a nebo se s tím někomu svěřit. Když pak viděla své jméno v televizi, nemohla věřit svým uším. Dokonce se musela štípnout, jestli se jí to nezdá. No hned po tom prvotním nadčení přišly všechny obavy o to, jak vše vyřeší, no i tak z toho byla nadšená jak blecha. Vlastně jí ani nevadilo když nevyhrála, i když nemůžeme říct že by jí to nezamrzelo u srdce. Do Nickolase se skutečně zamilovala, ale ještě víc milovala Hathor jako její kamarádku a tak velmi rychle našla štěstí právě v sledování jejího. Ani nezaváhala když jí Hathor požádala být její dvorní dámou, a pak když otěhotněla, mohla puknout štěstím nad představami že bude tetička. Stále však napůl studovala na vysoké takže mnohdy zmizela pryč. To však skončilo hned v moment co se stala ta osudná nehoda. Už delší dobu pozorovala že Nickolas si nevede moc dobře, no rozhodně nečekala že by ukončil vlastní život. A už vůbec ne skokem z balkonu. Tehdy ukončilo studium a vydala se na pomoc Hathor, stále jí byla u boku a pak když Halie napadlo na chvíli jí uklidit do Dominicky, hned se dala do práce s balením a vydala se s ní na tuhle cestu. Zde si také našla skvělou kamarádku v princezně Galii. Když pak porodila nemohla přestat ty dva uzlíky štěstí chovat, opravdu byste jí první týdne nepotkali kdyby jednoho z nich neměla v náručí. Jenže takhle radost netrvala dlouho, Hathor se nezlepšovala a nakonec sama vydechla naposledy. Zhroutila se. Jakoby přišla o vlastní sestru. Jenže věděla, že Hathor by si nepřála aby se do smrti trápila a tak se musela postavit na nohy. Znovu se vrátila do školy a začla na sobě pracovat. V tu dobu se také zakoukala do jednoho strážce v paláci a nakonec s ním otěhotněla. On však nechtěl aby byl tváří paláce, nechtěl aby na měl byly kamery a tak se domluvili že to nikomu neřeknou. Když porodila, chodil za nimi. Zajímal se o jeho dceru, ale jen z dálky. No a tak se její pozornost upřela na ty tři malé štístka, i když ani sami už nejsou malí, ona je stále tak vidí.