Znáte rčení „vychovává celá ves“? Tak to je přesně Adriany případ. Narodila se jako poslední ze sedmi dětí do široké farmářské rodiny. Také se říká, že každý si má sníst své kolečko hnoje a v jejím případě to za svůj dětský život určitě stihla. Jako malá potřebovala být u všeho a běda, jak jí něco uteklo. To se její křik rozléhal široko daleko. Na farmě v té době bydlela ona, její sourozenci a rodiče, prarodiče (od táty i mámy), teta Audrey (od mámy), teta Carmen (od táty), strýc Lincoln (manžel tety Carmen) a tři děti tety C a strýčka L. Může to vypadat divně, ale rodina Zandro byla ve své době největším prodejcem hovězího v jejich části Dakoty a je lepší zaměstnat rodinu než platit cizím. Jejich býky chtěl každý a na každoročních přehlídkách získávali na aukcích prostředky ke zvelebování farmy. Adrianě mohly být tak tři roky, když se máma, táta a nejstarší brácha Pedro rozhodli vyrazit na tradiční výstavu. Naložili zvířata, rozloučili se se všemi a vyrazili na cestu. Domů se však vrátil jenom Pedro. Blbý výmol na vozovce donutil otce strhnout volant, a pak už jen ze zbytků auta se dalo vydedukovat, že odstředivá síla auto vystřelila ze silnice a postupným kutálením z kopce dolů utržili všichni taková zranění, že pouze Adriany nejstarší bratr nějakým štěstím vyvázl naživu. Svět poté už nikdy nebyl stejný. Rodině dlouho trvalo, než se dostali z mlžného oparu zármutku a jejich prodeje šly dolů. V dalších letech se dokázali nějakým způsobem stabilizovat, ale už nikdy to nebylo takové, jako když její rodiče žili. A co Adriana? Ta vyrostla vychovávána všemi. Pokoj vždy sdílela alespoň se dvěma dalšími dívkami (a to samé i oblečení), chodila do nedaleké malé školy a po ní zaujímala práci na farmě. A to ji popravdě bavilo. Už nebyla to ukřičené dítě, které musí být všude. Ne. Teď se starala o krávy a telata, sbírala vajíčka, jezdila na koni po okolí. U zvířat byla často jediná chvíle, kdy se mohla někde schovat. Milovala sice celou svoji rodinu, ale když jste v jedné domácnosti s dalšími šestnácti lidmi, uděláte pro chvíli klidu cokoliv. Malé město a početná rodina má spoustu výhod a zároveň nevýhod. Jednou z nevýhod je fakt, že všichni se se všemi znají. Zkuste si najít kluka, když snad s každým z okolí buď už chodila některá z vašich sester, nebo chodili do třídy s některým z vašich bratrů, a tedy vás znají už od plenek. Na první pusu si musela počkat do sedmnácti, když se u nich ve škole (to už na střední) objevil student z jiné provincie. Byl sice takový brýlatý a sem tam uhrovatý, ale Adrianě na vzhledu extra nezáleželo a konečně si užívala, že je tu někdo, kdo ji nezná. První pusa a nějaké držení za ruku sice proběhlo, ale on se pak s rodiči zase odstěhoval pryč a ona zůstala doma. Přála si jít na vysokou školu a studovat veterinu, ale cítila, že nemůže opustit rodinu. Přihlášku do Selekce nejdříve brala jako vtip, ale už při vyplňování přihlášky ve skrytu duše doufala, že ji život zavede dál než deset mil od domu.