Osiris, spolu se svým bratrem se narodili mladé vesnické dívce v Evropě poté co se jeho otec, tehdejší faraón Egypta zapletl právě s jeho matkou na jedné ze svých cest po Evropě. Tehdy to byla veliká událost, tedy mezi nimi dvěma, protože nikdy jiný o tom samozřejmě neměl vědět. Jeho otec nechtěl, aby si matka ani děťátka nechala a když se dozvěděl o tom, že porodila, poslal jí sumu tak velkou, že si o to nikdo neumí představit, aby matku jeho dvou synů přesvědčil o provození dětiček ze země. To však mladičkou matku v nejmenší nenapadlo, použila peníze na to, aby utekla ze své domoviny i s dětmi a ukryla se před zuřivostí faraona. A tak kluci vyrůstali a život se zdál být více méně dokonalý. Žili si na malé farmě okolo menšího jezera, užívali se slunce a sněhu. Vše vypadalo že takhle jejich život skončí navěky dokud jim odbylo pět let. To totiž došli matce peníze, které jí faraon poslal. Zdálo, že jich mají dost ale rozmarnost jí přivedla na mizinu dříve než by to, kdy čekal. Chvíli se snažila to táhnout i tak, ale nakonec musela faraonovi napsat o pomoc. Byla to její jediná možnost než nechat kluky umřít hlady. Bylo však to nejlepší načasování, co měla, protože v tu samou chvíli měl faraon výhrůžky lidu, že nepřišel království žádného potomka. Lidé se strachovali o to, že království se rozpadne a faraon ať se snažil nebo ne, nedokázal s žádnou se svých konkubín syna na zemi zplodit. Když tak přišel dopis do paláce s prosbou o pomoc, faraon učinil Evropance nabídku. Vezme si jednoho syna sebou a za to bude splácet peníze na druhého a na ní samotnou. Mělo to však háček, už nikdy svého syna nemohla vidět či se mu ozvat. Matka však byla zoufalá a chtěla zachránit děti obě, tohle se tedy zdálo být tím nejlepším co jim mohla dát, a tak svolila. Osirise si faraon odvezl a jeho bratr Issla zůstal s matkou. V Egyptě pak faraon vyhlásil svého údajně “skrývaného” syna a jednu z jeho konkubín, které měl přivezené z Evropy označil za matku. Ta to přijala bez zaváhání, protože jí to přidalo prestiže. Měla budoucího krále, a i když nebyl její pravý, všichni si to mysleli. Tehdy se Osirisovo dětství změnilo nadobro. Jeho otec se o něj nestaral, nechával ho v harému s jeho novou matkou a ostatními ženami, ale ani jeho matka k němu nechovala city. Proč by taky, však její skutečné nebyl. Stávaly se dny kdy neměl nic víc než kousek hrozna co ukradl z nějakého stolu či pil vodu s staré kašny aby trochu svlažil rty. Nikdo se k němu nechoval jako k princi, vlastně se k němu chovali hůře než k otroku. Otec měl světlejší chvíle, kdy se snažil mladého Osirise aspoň trochu naučit vladaření a dokázal mu věnovat i pochvalu, když se mu dařilo. Konkubína, která ale měla zastávat matku ne. Mlátila ho,když se snažil získat pozornost nebo nedokázal udělat to co chtěla. Ani nedokázal napočítat na prstech kolikrát do shodila ze schodů jen tak pro radost, či mu nakázala stát na rozbitém skle tak dlouho, až mu skoro zarostlo do kůže u nohou. To vše Osiris trpěl dlouhých deset let. Když oslavil své patnácté narozenin otec jej poslal do menšího paláce, který nechal postavit ve vedlejším městě pro něj. Tehdy to odůvodnil jako zkoušku toho, zdali dokáže Osiris přežít na vlastních nohách, ale ve skutečnosti se ho snažil jen dostat pryč z vlastní paláce, protože se dostalo ven nemálo drbů o tom, že se Osiris rozhodl vzít do postele otcovy konkubíny. Osiris byl však i za toto vděčný. Zabalen byl prakticky v okamžiku a pádil do vlastního, jak jen mohl. Otec mu věnoval i první konkubínu pro jeho vlastní harém. Byla to jedna z jeho vlastních. Osiris byl tak zachráněn od teroru.. Od té doby si v paláci lebedil v alkoholismu a ženách. Žil alkoholem a milostnými románky i mezi běžnými poddanými. Sbíral vlastní konkubíny na cestách a každoročně dostával jednu k jeho narozeninám od otce. Většinou byly právě tyhle dívky ty v jeho nejbližším kruhu, právě protože byly od otce. Byly to nejbližší k lásce, co mu kdy dal. Měl však své pravidla. Nikdy své konkubíny k ničemu nenutil a pokud se rozhodly přijít do jeho harému samy, mohly i samy odejít. To neplatilo na ženy, které dostal darem. Jednou takovou byla i jeho nynější snoubenka, kterou dostal od otce ke svým devatenáctým narozeninám. Byl zvyklý na to že mu ne hned každá padla k nohám, no ona byla jinačí. Ona nepodlehla jeho šarmu nikdy, a to ho zaujalo. Ať se snažil, jak mohl nikdy jí neovládl což byl konečně zajímavý děj v jeho životě. Když přišla pozvánka do Illey jako host na jejich soutěž, vyhodil jí do koše. Ani se nezamyslel nad tím to otevřít, avšak jeho otec dostal také jednu. Vzal to jako dokonalou možnost začít se svým synem něco dělat. Udal mu podmínku, kterou musel splnit a to tu, že se do Illey nejenom vydá, ale vydá se zde zasnouben s jednou z jeho konkubín. Jinak mu nepředá trůn ani kralování a na to měl Osiris zálusk už nějakou tu dobu. Dlouho rozmýšlel, kterou konkubínu zvolí no nakonec mu padlo do úst jen jedno jméno. A i když věděl že to nebude mít lehké sbalil kufry a vyjel.