Misha se narodila v zapadlé nemocnici na okraji města Waverly, v rukou doktora, který ani neměl licenci a na lehátku které vypadalo jako z osmnáctého století. I tak však byla zdravá jak řípa, trošku podvyživená ale hlasitá jak alarm. Ohlašovala svůj příchod na svět i všude okolo z plného hrdla. Její matka, tehdy mladá 20letá dívka z ulice se však snažila jejímu dítěti donést vše co v mládí potřebovala. To však nepomohlo v jejím vývinu. Už v první třídě utíkala za školu. Ve třetí už propadala z většiny předmětů a v páté poprvé opakovala ročník. Poprvé a naposledy že ano. V sedmé pak už školu prakticky nenavštěvovala. Máma se samozřejmě snažila jí srovnat, ale jaké měla šance, když sama byla ve třech pracích, stále někde pryč aby ušetřila dost na střechu nad hlavou a na jídlo do úst. Dokonce pořídila Mishe i její první telefon, a že to nebyla žádná Nokia ale nejnovější iPhone. To byly první chvíle, kdy objevila zákoutí, a ne zrovna to světlé, internetu. Již tehdy to byla vyvinutá mladá slečna a snad každému dojde které individua na internetu lákala nejvíce. A jí to nevadilo. Tehdy ještě nevěděla, co je to dětská pornografie a nikdo jí nevysvětlil že posílat své fotky není úplně košér. Její matka ani nevěděla že něco takového její nevinná, nezletilá dcera dělá. Peníze se však hrnuly, a to jí stoupalo do hlavy. V šestnácti jí došlo že dělá kraviny a přestala. Vše odstranila a založila si nový účet, tentokrát s účelem být skutečným influencerem. Ze školy odešla v osmé třídě. Místo toho začala chodit na party a brát drogy. Waverly jí moc nebránilo v tom si cokoliv i když stále nezletilá najít. A že ona se nebránila tomu zkusit všechno. Navíc míchání s alkoholem jí též nedělalo problém. Tohle bylo období kdy se nevracela domu celé týdny, někdy měsíce. Mámě nezvedala telefony a mnohokrát o ní zjistila že ještě stále žije jen díky tomu, že jí přivezla před práh dveří policie naprosto na šrot. Několikrát se stalo že jí dokonce volali kvůli Mishe do nemocnice, protože jí museli stabilizovat v jakém stavu byla. Misha si ani nepamatuje co dělala mezi sedmnáctým a osmnáctým rokem svého života. Je jako by se pro ni nestal. Ani jediný den nebyla při smyslech v tomhle období. Ani vteřinu kdy by nebyla na drogách nebo opitá a jediné její vzpomínky byly videa na jejích sociálních sítích. Ne že ty by byly něco s čím se chlubit. Záběry, kde je s jehlou zabodlou v paži nebo tančí nějakému úchylovi na klíně jen v kalhotkách nebylo něco na co se koukalo příjemně. Jediné pozitivum tohohle byly peníze, které z jejího ukazování života na internetu šly. To však přestalo jednoho slunečného dne, tři měsíce po jejich osmnáctých narozeninách. Tehdy jako vždy v její roční ráži byla v klubu. Ani nevěděla, co za klub to byl a jak se tam dostala, ale to jí nevadilo. Srdce jí bušilo do rytmu hudby a oči mlžily z alkoholu, když za ní přišel neznámý cizinec a nabídl jí lajnu bílého prášku na menším talířku. Samozřejmě že bez přemýšlení přijala tuhle skromnou nabídku. To se jí ale vymstilo rychleji, než by čekala. Za chvíli se ocitla na zemi, klepající se s pěnou u pusy. Byla na sklonku života, když se dostala do nemocnice. Bylo to však dost na to, aby jí zachránili. Nestihla se ani pořádně zotavit, když jí matka nechala proti její vůli poslat do léčebného ústavu. Tam strávila osm měsíců. První tři jen v bolestech z abstinenčních příznaků, které díky jejímu ročnímu deliriu byly horší, než co kdy šlo vidět. Nakonec se však odtamtud dostala. Podplatila všechny, co mohla z peněz, co jí zbyly, aby zamazala jakékoliv stopy po videích, které si s byly na internetu. Založila nový účet a začala se věnovat make-upu. S matkou se odstěhovaly na venkov, daleko od města a minulosti. Do rozumné čtvrti, kde je nikdo neznal. Začala sekat jednoduše latinu. Její minulost jí však stále dohání ve snech. Ten strach že jí někdo pozná a odhalí co se dělo v jejím životě ji nikdy neopustil. Tak jako četné vpichy na jejích předloktích. Po nich už však zbyly malé jizvy, snadno možné si splést s pihami. Když k nim doputoval dopis o vyhlášení selekce znělo to jako nový způsob života. Kdyby se vdala za prince, její minulost by se vytratila úplně. Byla to šance na nový start. Úplný. Nevyvratitelný. Dokonalý život. Navíc by se v Dominice nikdo neptal, nikdo, koho znala by jí tam nehledal. Bylo jasné že neváhala, když svou přihlášku vyplňovala. S příslibem že si tuhle šanci nenechá utéct vůbec nikým.