Marina se narodila její matce, mladičké komorné tehdy Královny Grónska a strážci. Všem tedy může být jasné že už od samotného počátku byla v učená jak se chovat v paláci a ke hlavám státu. V tamním paláci však čas netrávila, většinu dětství trávila u své babičky, chodila do školy s ostatními a mamku s tátou vídávala kdy se dalo. Tehdy nevěděla ještě že se nakonec stane zaměstnancem paláce samotná. Vždy když šla za svou mamkou či tátou do paláce, potkávala tam , tehdy ještě mladého budoucího krále, korunního prince Fredericka. Časem se tak z nich stali kamarádi a i když měla Marina nakročeno k skvělému vzdělání, protože jí škola šla, raději trávila svůj čas s kamarádem. Ne že by byl Frederick její jediný kamarád, ale byl ten nejbližší. možná to bylo tím že se oba viděli vyrůstat celý život. Jednou, to si Marina pamatuje do teď, se jí Frederick zeptal, zdali by nechtěla být jeho komornou, tehdy byla opravdu dost mladá ještě a vlastně asi i tak trochu blbá, protože kdybyste se jí zeptali teď, řekne že by to asi znovu nepřijala, no tehdy to udělala. Nikdy se k ní však Frederick jako k komorné nechoval. Ne oni byli furt ty samé malé děti co předtím. Plní života a vtípků. Navzájem si dělali různé žerty, ať už že mu Marina nachystala šaty místo obleku na nějakou důležitou večeři, či že Frederick nechal stěny jeho pokoje namazat bahnem aby pak mohl sledovat jak je Marina umývá, přičemž si nezapomněl vychutnávat hrozno a připomínat jí kde jaké místo vynechala. Následně na to schytal bahnem do obličeje, ale nikdy jí to nevrátil. Byli to jednoduše lehkomyslní mladníci. Když Fredeckicka poslal král do armádního tréninku, Marina neváhala jít s ním a přesto že z toho měli nekonečné hádky o tom jak by neměla jít, ona se nevzdala a nakonec jela. Tam občas sedávala venku, sledující cvičící vojáky a když se nikdo nedíval, trénovala po chvílích sama. Tehdy poznala Havelocka. Byl to urostlý mladík, který by Fredericka jednou ranou poslal k zemi. Nikdy jí nikdo předtím takhle nezaujal. Později se tak z jejich dvojky stala trojka. Marina a Frederik se před Havelockem nepředvařovali jak před jinými a Havelock jejich vtipnou a dětskou duši vnímal stejně. Nebylo pro ní těžké se do Habelocka zabouchnout až to uši, avšak přiznat si to bylo těžší. Zprvu se snažila přesvědčit že to není zalíbení, že jen vnímá Havelocka jinak protože ho nezná tak dlouho jak Fredericka, pak se snažila to zatlačit hluboko do sebe, protože nechtěla jejich menší patru trhat. Byla mladá a blbá a Havelock pro ní byl tou první láskou, no a když se konečně rozhodla že mu své pocity sdělí, zjistila že Havelock odjíždí. No jo, čekala s tím až moc dlouho. Byla z toho nešťastná a i když Frederickovi nikdy o svých pocitech neřekla , protože se styděla, plakávala mu ze začátku smutkem do náručí. Život šel však dál, oni se svým kamarádem zůstávali v kontaktu a její pocity k němu pomalu mizely. A pak, pak už i kontakt pomalu odcházel…věděla že se s ním stále Frederick baví ale sama se posunula dál, hledala zalíbení v jiných mužích a žila svůj život. Proto jí překvapilo, když jí jednoho večera Frederick sdělil že se Havelock vrátil. Nemohla tomu uvěřit a vběhla do Frederickova pokoje a skočila Havelockovi kolem ramen. Radost jí však přešla v moment co začal Havelock vyprávět proč se v Grónsku objevil. Ten večer se dělo hodně, smích, pláč, vztek i smutek. Bylo to shledání šťastné za smutných okolností. Co však nevěděla bylo, že to bude shledání s osudem. Když Frederick navrh aby jela Marina s Havelockem sama pořádně nevěděla jak na to reagovat, no věděla že chtěla pomoc jakkoliv jak to jen šlo svému příteli a přestože nevěděla co ji čeká, věděla že Frederick měl pravdu. Téma jejího odchodu spolu dávno řešili než se objevil Havelock, takže z její strany rozhodování nebylo dlouhé. Samozřejmě že ale byla nervózní a loučení s její rodinou půdou bylo plné slz a smutku. Slíbila však všem že se bude ozívat a že se bude mít fajn a tak, dříve než by později, byla v Dominice s tvářila se jak strašně je do Havelocka zamilovaná a i když nechtěla, bylo to jednodušší než čekala. Postupem času se jí tak ty dávné, ještě děcké láskyplné pocity k němu vraceli. Nebylo tajemstvím že vyvolenou kterou mu předali jeho rodiče nesnášela, věděla že Havelock měl nulové pocity k dívce ale měla pocit že to samé se dalo říct o ní. Byla přece jenom přetvářka, no přesto si život v Dominice užívala. Havelock byl její kamarád a tak jí to stačilo..aspoň něco to přece bylo. Proto bylo snad osudem, jejich první skutečný večer. A přesto že ráno se probudila vedle Havelocka s vztekem, že jí pravděpodobně vzal do postele jenom z nudy, ukázalo se být to opakem. Možná díky tomu měla pak, toho samého večera tolik síly a nervů na to zabít tu druhou. Možná to bylo vše dohromady, ale doteď si živě pamatovala jaké to bylo, když běžela do Havelockova pokoje a jedním úderem nechala oštěp projít jednou stranou a druhou stranou vyjít. Ten den se jí štěstí propadlo. Vše jí začlo smrdět už odpoledne. Jeho vyvolená se chovala divně, divnější než vždy ale to svedla má vlastní pocity. Možná se jí to jen zdálo, teď když ji neměla ráda už vůbec, avšak k večeru už to smrdělo divně. Když psala Havelockovi vzkaz aby se za ní stavil,  neudělal tak. Normálně reagovat na takové prosby hned nebo se aspoň omluvit. Teď však jakoby její vzkaz nikdy nepřišel. Začala proto slídit. Ptala se všech okolo co by to mohlo být. Zaměstnanci nic nevěděli, jen že jej jeho vyvolená pozvala na skleničku a pak už je nikdo neviděl. Začla panikařit, něco uvnitř jí říkalo že to není dobře. Vydala se proto hledat do všech pokojů než vešla do pokoje oné dívky. Tam našla stopy po různých prášcích a jiných bylinách a protože pro ní byly květiny blízké, hnedka poznala o co se jedná. Utíkala chodbou do Havelockova pokoje a po cestě si půjčila oštěp z jedné z zbrojí co byla vystavená na chodbě. Když viděla Habelocka bezbranného jednala bezmyšlenkovitě. Jakmile viděla bezvládné tělo dívky, jediné pro co měla oči byl její Havelock. Ten moment věděla, že je v čemkoliv co tihle dva spolu měli až po uši. A že měla už na začátku mu o jejich citech říct, věděla že promeškala roky štěstí s mužem z těch příběhu o kterých četla a tak si nenechala ani jednou další chvíli s ním ujít. Co však přišlo s touto láskou byly i povinnosti a lidé co jí nemuseli, což byla i samotná rodina Havelocka. Nikdy se tím netajili, no jedné noci dotáhli tuto nenávist na samotný vrchol. Marina znala nebezpečí toho, že mohla kdykoliv přijít o hlavu, no nájemného vraha nikdy nečekala a tak jí tento čin překvapil. Když stanule tváři tvář jejímu osudu v tmavých zahradách na její procházce, byla připravena se rozloučit z životem, avšak již tehdy jí byl Havelock stále nablízku ať byla kdekoliv. Samozřejmě jí tehdy zachránil díky svého proslulého hodu sekerou, jinak by tu nebyla, no od té doby si při sobě vždy držela aspoň dva strážné, kteří jí museli doprovázet i snad na záchod, pro jistotu. To že se rozhodl Havelock převzít její příjmení jí potěšilo a vždy na to bude pyšná, avšak když jí to oznámil,moc šťastná z toho nebyla. Po tom však život plynul dál, ona se učila kralování a povinnosti s korunou na její hlavě. Přitom však nezapomněla milovat a bavit se s Havelockem jako předtím. Než se tak nadáli, byla v očekávání jejich prvního syna. A na to druhého. Dlouhou dobu na ně byla sama, protože její muž cestoval, ale ona to nakonec vždy nějak zvládla. A na to přišla její vyprosenná dcera. Život jí plinul před očima, ale štěstí jí neopouštělo a to ani láska. Nakonec se páru poštěstilo i posledním dítětem až do teď. Když se dozvěděla o hrůzách v Illey, neváhala Hathor v jejich kraji a paláci přivítat, tak jak ostatní. To že je Hathor v očekávání jí přinutilo jí litovat ještě více a celý její pobyt se snaží být co nejvíce po ruce, samozřejmě protože ona už zažila co je to nosit dalšího člověka a to hned čtyřikrát. Když se její syn Kaileb rozhodl vyhlásit selekci, byla hodně proti, tento způsob jednoduše nepodporuje, ale rozhodla se ho podpořit jak jen bude moc.