Místo narození Lyanny jí samé není ani známé. Její otec Aaron byl totiž autor cestopisů. Aaron vyrostl v pralese. Lyannina babička Bess se věnovala výzkumu místní fauny, a tak byl Aaron celé dětství obklopený opicemi a jedovatými pavouky. Když dovršil dospělosti, chtěl se osamostatnit. Ovšem život v tropech si za svá uplynulá léta zamiloval. Za ušetřené peníze se podíval na Maltu, do Nigérie či do Indie. Ovšem, musel si nějak vydělávat. Začal si tedy psát zápisky ze svých cest a později je i vydávat. A ono, ono to fungovalo. Navštívil tedy i Grenadu, Filipíny nebo Tongu. Za pár let procestoval snad půl světa. Sbíral zažity a peníze se mu sypaly. Nebyl taky zrovna škaredý a ve své době se stal i lamačem dívčích srdcí. Každá po něm toužila. Stala se z něj celebrita. Ovšem potřeboval i svůj klid. Země, do jaké se vždycky rád vrátil se pro něj tedy stala Jamajka. Nechal si vystavit obrovské sídlo v drahé vilové čtvrti. Byla to jeho oáza klidu a inspirace. Jednoho dne se mu však dostalo pozvání na večeři v nedaleké luxusní restauraci. Už tam párkrát jedl, a tak věděl že to bude dobrý nápad. Pod dobrým nápadem si ale představoval dobré jídlo, a ne že ten večer potká lásku svého života. A asi by si mladičké tmavovlasé servírky ani nevšiml, kdyby neklopýtla a celý jeho talíř mu doslova nevyklopila na hlavu. Tolikrát se mu omluvila. Jenže to byl pro ni v tomhle podniku konec. I když byl vážený host, neměl ale srdce z kamene. Po tom, co si v rámci možností vyčistil svůj drahý oblek, se šel uklidnit ven. Nějakou náhodou se ale přimotal k zadním dveřím vedoucím do kuchyně. Stal se ale svědkem hádky. Dost hlasité hádky. To zrovna majitel restaurace, který při příjezdu známého spisovatele musel být přítomný, vyhazoval drobnou Delyse. Málem ho sice zasáhla sklenička ale i tak se za ni postavil. Když nadřízený Del viděl, s kým má tu čest, radši se stáhl. I tak ale výpověď dívka dostala. Tím přišla o všechen příjem. Aaron to ale nemohl nechat jen tak. Musel ji pomoct. Nechal ji tedy pár dní u sebe. Za tu dobu si všiml, jaká je. Všiml si, jak výjimečná je. A tak se z pár dní stalo pár měsíců a Aaron se ani nenadál a stál po boku Delyse u oltáři. Své ano si řekli u Srí Lankského vodopádu. A tak se Delyse stala jeho ženou. Hned po svatbě se vydali na dlouhé líbánky přes celý svět. A po devíti měsících jejich rodina mohla přivítat nového člena. Maličkou Lyannu. Naši Lyannu. Po jejím narození Delyse potřebovala trochu klidu. A tak se uchýlila zpět na Jamajku. Zatímco si užívala pohledy jejího bývalého nadřízeného, zatímco na sobě měla drahé šaty a v náručích nádhernou dcerušku, Aaron pokračoval v cestách. Ne že by Lyannu nemiloval ale cestování byla přeci jenom jeho práce. Každých pár týdnů se vrátil, aby s jeho drahou dcerou mohl trávit čas a být plnohodnotný otec. Když povyrostla, konečně Jamajku opustili. Všichni společně. Zažívala nová dobrodružství, viděla různé kultury a stála na tolika nádherných místech. Jeden den se opalovala na Italské pláži, zatímco druhý den usrkávala horkou čokoládu na finské sjezdovce. Nic ale nemůže zůstat pohádkové navždy. Bylo jí deset. Zrovna byli v Kubě a ona se vydala na projížďku na kole. Ztratila na chvíli pozornost. A to byla fatální chyba. Srazilo ji auto. Naštěstí ale ne v plné rychlosti. Jinak bychom si asi o Lye dnes nepovídali. Dva roky potom nemohla chodit. Čtyři roky potom docházela na rehabilitace. Náraz naštěstí neměl žádný následek pro její hlavu. Ovšem, přeci jenom se nějaký ten problém objevil. Když se asi po týdnu probudila z kómatu, její rodiče se zděšením zjistili že si je nepamatuje. Nepamatuje si nic. Deset prožitých let se ji vymazali z hlavy. Nadobro. To poslední, co si pamatovala byl náraz. Nic víc. Vymazané vzpomínky se snažila získávat zpátky. Nikdy ale nedokázala posbírat všechny. O pár let později ji ještě objevili sklerózu. Její paměť byla opravdu poškozena. I tak s tím ale dokázala žít. Cestovala s rodiči dál, byla opatrnější. Snad do patnácti se ani nedokázala pohnout od rodičů. Ale ustalo to. Uběhlo šest let. Trauma ji sice zůstalo do konce života, ale zasloužila si už klid. Rehabilitace ji skončily a ona si tak mohla cestovat naplno. Ovšem, zjistila že to pro ni není. Zjistila, že se potřebuje usadit. Někde. Ale kde? Neměl žádné „doma“. Mohla se vrátit na Jamajku? Byl to ale její domov. Ne? Kde jinde než tam? Nakonec dospěla k závěru, že by možná měla najít nějaké úplně nové místo. Ovšem pořád u moře. Experimentovala a začala cestovat sama. Nikde se jí ale tolik nezalíbilo jako na Hansportu. Illey pro ni byla ideálním místem. Navíc začala studovat. Celý život měla domácí vzdělání. Chtěla ale vysokou. A na jakou jinou školu by měla jít než na mořskou biologii? Ano, tohle opravdu byla škola pro ni. Dostat se do kolektivu a celkového školského režimu pro ni bylo těžké. Ale dokázala to. I když žila sama, pořád ale byla v kontaktu s rodinou. I širší příbuzenstvo o jejím studiu vědělo. A tak se k ní v Hansportu brzy připojila její sestřenice. Aria. Širší rodinu sice moc nevídala. Možná je vídala ale vše už zapomněla.. I tak s Ariou ale neskutečně sedla. Staly se z nich nejlepší kamarádky. Její sestřenice se zase našla ve studiu umění, ale lásku k vodě s ní sdílela. Lya v té době začala i pracovat. Peněz měly holky jako želez. Rodiče Lyanny je spolehlivě dotovaly. Přeci jenom, proč ne. Dcera z rodiny celebrit přeci nemohla žít v chudobě. Jenže Lyanna pracovat chtěla. A jaká jiná práce by se k její škole hodila víc než potápěčka. Opět se v tom ohromně našla. Pak ale v jejím denním režimu přišla změna. Byla vyhlášena Selekce. Tu předešlou s Ariou sledovaly. Byly její skalní fanynky. Teď ale měla možnost se přihlásit. Sice to neplánovala ale Aria měla jiné plány. Lyanna by sice lhala, kdyby se na její malou sestřenku zlobila ale to, že ji přihlásila pro ni bylo celkem překvapení.