Artemiss se narodila do slušné rodiny. Její táta, úspěšný doktor a matka psycholožka, po které svůj životní cíl převzala sama. Rodiče jí měli v poněkud mladém věku, a protože byli neustále v práci, vyplňovala svůj čas kreslením, které jí baví až do dnešní doby. Když jí byly dva roky, narodil se jí mladší sestra, kterého od té doby ochraňuje a ona také jí. Mají spolu skvělý vztah, ale poslední dobou se od sebe dost odtáhly. Když začala chodit na základní školu, byla poněkud darebák, skoro každou chvíli byli její rodiče povolání do školy řešit něco co provedla, rozbila nebo něco podobného, tahle její rebelie jí přešla až když se začala věnovat psychologii a vybrala si jí jako své studium. To bylo rok před ukončením střední a nástupem na vysokou. Ten rok si zlepšila známky, z trojek a hůře vše vyšplhala na jedničky a občasné dvojky. Z průserů začala více trávit čas v klubech a celkově se z ní jako rebela proměnila premiantka třídy. Její rodiče na ní byli ohromně pyšní a podporovali jí ve všem co dělala. Jako členka významnější rodiny si mohla dost věcí dovolit, ale ona samotná moc na majetek nebyla, a dokonce si sama našla menší práci v jedné kavárně blízko domu, aby nemusela být tak závislá na rodičích. Tehdy se o ní začali zajímat i kluci, ale ona je většinou ignorovala, její rodiče jí přítele zakázali a ona měla za chvíli nastupovat na školu, a tak se snažila udržet své postavení. Když začala první semestr na studiích, docela narazila na problém s učením, byť se snažila, něco takového nečekala a než se přizpůsobila dost dlouho s tím bojovala, ale především její matka jí v učení dost ze začátku pomáhala. Nakonec se tak přizpůsobila, přestala dělat v kavárně a začala se věnovat čistě studiu. Když přišla poté pozvánka na Selekci, prakticky ihned to zavrhla s tím, že na něco takového nemá čas, nebylo to ani tak z důvodu toho, že by to nechtěla zkusit, ale bála se, že by jí to vytrhlo z učení, no po pár rozhovorech s mámou se nakonec rozhodla to zkuste a jednoduše to risknout. Tak trochu spoléhala na to, že je malá šance že jí vyberou, ale přesto s sebou měla důvěru a někde uvnitř, byť si to sama nechtěla přiznat, doufala že jí vyberou. Sice o kluky nejevila zájem, ale to ne že by se jí nikdo nelíbil, jen se vždycky přesvědčila o tom, že se musí učit a na něco takového není čas. Vlastně tu byl jeden mladík, který si ukradl její oči no nikdy se neodvážila k němu promluvit anebo se s tím někomu svěřit. Když pak viděla své jméno v televizi, nemohla věřit svým uším. Dokonce se musela štípnout, jestli se jí to nezdá. No hned po tom prvotním nadšení přišly všechny obavy o to, jak vše vyřeší, no i tak z toho byla nadšená jak blecha. Její pobyt v selekci byl jistě velkou jízdou života i přestože ke konci nebyla ona vítězem, kouká na to jako jedny z nejlepších dní svého života. Tedy kromě toho že prince nakonec vlastně až v tak lásce nemá a vůbec jí neoslovil, no, co se dá dělat, našla si tak kamarádky, jednu dokonce i samotné královně, tehdy ještě jen Lady Hathor. Nemohla uvěřit, když jí Hathor navrhla, že by se mohla stát její dvorní dámou, avšak ani nezaváhala v tom nabídku přijmout. Chce jí stát po boce jak jako kamarádka, tak jako rádkyně, a tak jako její poddaná.