Adriell se narodila do milující královské rodiny. Její otec si vzal dívku z jiné země, což někteří lidé nesnášeli a hněvali se. Avšak když se narodila dcerka, vše utichlo. Vychovávala jí její matka, která ji dopřávala lásku a učila ji pomáhat lidem, jakožto budoucí panovnice. Setkávala se s jinými dětmi, pomáhala jim a jejich rodinám, s nikým se nehádala a neprala. Našla si svou zálibu v túrách a půlmaratonech, takže se občas vypařila z paláce, ale pokaždé se vrátila zpátky. Uvědomovala si, že tím, kdyby tam šla úplně sama, by si koledovala o malér a tak si s sebou brala nějakého strážce. Naslouchala i zaměstnancům a udržovala s nimi přátelský vztah. Nenašel se nikdo, kdo by jí chtěl ublížit. Snažila se přimlouvat u rodičů, aby byli všichni obyvatelé spokojení. Objevila svoji lásku k hudbě a začala hrát na saxofon, připojila se k amatérské kapele a začala psát svoje vlastní písně. Rostla, zamilovávala se, byla u všech oblíbená. Užívala si svého života a nevšímala si lidí, kteří na ní nadávali, protože věděla, že nedělá nic špatně. Začala se zajímat o její budoucí vládu a pomáhala otcovi. Na některých názorech se neshodli, ale zůstávali spolu za dobře neustále. Snažila se, aby v budoucnosti její stát prosperoval a rostl. Když se jí nabídla možnost jet do paláce v rámci selekce, váhala. Nechtěla nechat rodinu samotnou a na holičkách. Myslela si ale zase, že to bude super v hledání druhé polovičky. Všechny její bývalé vztahy byly hrané, v zájmu o dědictví a vládu. Proto doufala, že kdyby si vzala někoho, ať už ze zahraničí nebo Illey, něco by se změnilo. Také váhala, kvůli přátelským vztahům jak s panovníky, tak celkově s těmi zeměmi. Otec jí řekl, ať jede, že by byla v budoucnu litovala, kdyby nejela. Je to její velká šance. Proto se rozhodla, že nabídku přijme.