VYPRAVĚČ Atmosféra v místnosti byla klidná, téměř až důvěrná. Slova plynula jedno za druhým, otázky se střídaly s odpověďmi a celý rozhovor se nesl v duchu otevřenosti, která byla pro diváky nečekaná, ale o to zajímavější. V tom tichu se ale najednou ozval zvuk...

Ostré zazvonění telefonu. Mia sebou nepatrně trhla a omluvně se usmála, než sáhla po mobilu. „Promiňte… já to jen rychle vezmu,“ zamumlala a zvedla se ze svého místa. Kamera ji ještě chvíli zachycovala, jak odchází kousek stranou, mimo hlavní záběr. Na moment bylo slyšet jen tlumené šustění a tiché hlasy. Pak.

„Cože…?“ Její hlas se zlomil. Ticho, které následovalo, bylo těžké. A pak přišel tichý, roztřesený nádech, který rychle přešel v pláč.

Yuna s Jenny si vyměnily pohled. Krátký, nechápavý, ale zároveň okamžitě vážný. Bez jediného slova bylo jasné, že se něco změnilo. Yuna lehce vstala, jako by chtěla jít za ní, zatímco Jenny natáhla ruku směrem ke kameře. Obraz se na zlomek vteřiny zachvěl. A pak zčernal.