Při zmínce o józe se usměje. „Takže až tě příště uvidíme mizet z nějakého oficiálního banketu, budeme vědět, že jdeš do lotosového sedu zachraňovat svět.“ Uchechtne se tiše, ale pak zvážní. „Ne, vážně… to, že máš něco, co tě vrací domů, byť jen v hlavě, to je strašně silné. Spousta lidí ztratí samu sebe jen proto, že nemají kotvu.“ Když Jenny otevře téma Dominiky a rodinných vazeb, Yuna lehce nadzvedne obočí. „Jenny dneska opravdu sbírá body za nepohodlí.“ Pak se ale otočí zpátky k Mie. „Tohle je ale fér otázka.“ Opře si loket o opěrku gauče a sleduje Miu soustředěněji. „Víš… rodinné vazby u dvora jsou vždycky ošemetné. Ať už jsou blízké nebo vzdálené. Lidé mají tendenci si domýšlet výhody, i když realita je často úplně jiná.“ Na okamžik se jí v hlase objeví lehký náznak zkušenosti. „Mluvit s naší tetou - princeznou Galií, by nebylo nic neobvyklého. Vyhýbat se jí taky ne. Otázka spíš je.. co je tobě bližší? Opřít se o známé prostředí, nebo si dokázat, že to zvládneš bez něj?“ Pak se usměje, tentokrát jemněji. „A jen tak mezi námi… kdybys chtěla strategii přežití u dvora, doporučuju kombinaci upřímnosti, trpělivosti a velmi pečlivě vybraného parfému.“ Mrkne. „Ale vážně mě zajímá, jak to cítíš ty. Bereš tuhle blízkost jako výhodu… nebo spíš jako další tlak?“